Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kameny 3 - Kounov - Kamenné řady

2. 1. 2008

Kounov – Kamenné řady

 

 

Jednoho dne jsem k tomuto cíli mých výprav nutněObrazek musela dojít. Jen to všechno řádně časově skloubit, aby se vše vešlo do jednodenního výletu a stihla jsem se večer zase vrátit domů.

Píše se rok 2005 a já na začátku prázdnin i přes mou velkou nechuť k předčasnému vstávání dychtivě pospíchám dosud spícím městem na ranní vlak směrem z Plzně na Žatec. Čekají mě ještě dva přestupy z vlaku do vlaku a dopoledne už mířím z Rakovníka do Loun. Právě na této trati leží nádražíčko malé vesnice Kounov, o které by asi svět nevěděl, nebýt jednoho a to hned hodně významného místa necelé dva kilometry severovýchodně od obce. Ale nebudu předbíhat, ještě tam nejsem.

Na určené místo se dá z Kounova dojít dvěma způsoby. Já volím cestu lesem, je sice Obrazekdelší, ale chci si prohlédnout i další zajímavosti v okolí a to nejlepší si nechat na konec. Počasí přeje, svítí slunce, takže je i v lese báječně. Příroda je v plné síle a tak jsem ráda, že jsem zvolila právě tento den na návštěvu tak zajímavého cíle.

Z povzdálí míjím lesní kapli Sv.Vojtěcha a přicházím na okraj náhorní plošiny Rovina s nadmořskou výškou něco málo nad 500m. Chci si ještě prohlédnout hradiště z doby halštatské, které se ukrývá ve zdejších lesích. Cestou se opatrně seznamuji s divokým hřebcem ve výběhu při cestě (dobře vím, jakou jsou pro kopytníky lahůdkou sladké javorové proutky z náletů u cesty) a o kus dál už jsou vObrazek lese patrné zarostlé terénní vlny jako zbytky valů sídla našich prapředků. Fotit se nedá, na to je tu moc hluboký les. Vracím se stejnou cestou a opět si kupuji přízeň divokého čtyřnohého přítele člověka zelenou pochoutkou. Vypadá to, že jsem na na pohled nebezpečného koně velmi zapůsobila J.

Přicházím k první objevené orientační tabuli a podle ní poznávám, že mám na dosah místo, kde leží pověstné kamenné kounovské řady. Asi by se slušelo si o nich na úvod povědět něco konkrétního.

V roce 1934 kounovský učitel A.Patejdl objevil na plošině nedaleko Kounova zvláštní řady z křemencových kamenů. K většímu průzkumu těchto řad došlo až v 70.letech minulého století. O řady se nejdříve zajímali Obrazekmladí členové Kosmického klubu Rokycany, zdokumentovali a spočítali všechny kameny a provedli některá měření. Našli 14 souvislých řad v přesné orientaci sever –jih v délkách do 400 metrů, v jižní části pak ještě zbytky dvou dalších řad. Napočítalo se 2239 kamenů, přičemž řada dalších byla nenávratně ztracena živelným drancováním pro soukromé zahrádky i na okolní chmelnice. Jednotlivé kameny, vyčnívající z listí měly rozměry do 1metru. Kromě množství menších kamenů se našly i velké: Pegas s rozbrázděným povrchem v JZ části plošiny a Gibbon I, ještě větší šestitunový  plochý kámen s klínovitým zářezem na SV území. Kdysi tu na JV bývával i Gibbon II, ten byl však někam odstraněn. Jestli velké kameny původně stály jako menhiry, se už dnes asi nedozvíme. Jednoznačné Obrazekvšak je, že pomyslná spojnice mezi těmito přesně orientovanými kameny ukazuje na polohy Slunce a Měsíce v astronomicky významných dnech roku. Průsečík zdánlivých spojnic je označený tabulí.

V roce 1976 zde proběhl oficiální archeologický průzkum, provedlo se několik archeologických sond, ale stáří této gigantické kamenné sestavy se nepodařilo určit. Kousek od průsečíků pomysných spojnic mezi Pegasem a oběma Gibbony kdysi stávalo či leželo mezi základními řadami několik dalších větších kamenů, sestavených přibližně do kruhu.

V 80.letech minulého století došlo v místech kamenných řad k nálezu kultovních kamenných sošek. V této době také bylo území bohužel značně devastované těžbou dřeva.

ObrazekDodnes se vedou vědecké i nevědecké spory, k čemu uměle seřazené kameny původně sloužily, zda k pohřbívání, vymezení úzkých polí na původně holé plošině, k nějaké pradávné sportovní činnosti – závodům koní (jedna z nalezených sošek zobrazovala dávného závodního koně). Další hypotézy uvažovaly o astronomickém účelu místa či dokonce o jakémsi energetickém zesilovači pradávných druidů pro nedaleké osídlené hradiště. Já osobně se kloním k těmto méně realistickým účelům řad, protože když stojíte sami mezi řadami a jste jen trošku vnímaví, můžete zde zesílenou energii cítit na vlastní kůži a naši prapředkové energií většinou zbůhdarma neplýtvali, naopak ji uměli dobře využívat.

Procházím se mezi menšími čiObrazek většími kameny a jako vždy si na ně ráda sahám. Nestačí si jen kámen prohlédnout či vyfotit, měli byste cítit i jeho vnitřní energii. Pokud mě u toho nikdo neruší, začnu ji brzy vnímat. Asi se ptáte, k čemu to je, na to však neumím odpovědět, jde o ten zvláštní pocit, který mě většinou spolehlivě nabíjí. Však si to sami zkuste, nejlépe někde o samotě, jinak byste se mohli cítit tak trochu jako blázni. Myslím si, že právě pro podobný euforický pocit lidé vyhledávají zdroje podobné energie, živé (zvířata, rostliny) i neživé (místa, kameny). Ale dost úvah, je čas jít dál.

ObrazekČas se krátí, nezbývá mi ho bohužel moc na hledání Pegasa a Gibbona I, procházím kolem dalších řad a dostávám se až na konec mladého lesíka, kde už začíná travnatá plocha. Cesta vede až k ostrému okraji náhorní plošiny a na jejím obnaženém úbočí lze zahlédnout žlutavé vrstvy opuky. Po svažité pěšině se dostávám až k silnici, vedoucí zpátky ke Kounovu. Je fajn, že kolem cesty toho není mnoho k vidění, mám totiž plnou hlavu kamenů a pocitů. V Kounově ještě míjím docela hezký, původně gotický kostelík sv.Víta a spěchám k budově, odkud jsem vyšla – místnímu nádražíčku.

Je přede mnou dlouhá cesta domů, mám dostatek času na přemýšlení nad neurčitým významem kounovských kamenných řad. Pochopitelně nic nevymyslím, ale tuším, že se sem někdy ráda vrátím a to nejen proto, abych viděla nenalezeného Pegase a Gibbona II.Obrazek

 

Fotografie:

1. - 5.Kounovské kamenné řady

6.Obnažená opuka na kraji plošiny

7. - 9.Kounovský kostel sv.Víta

 

Náhledy fotografií ze složky Kounovské řady

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář