Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krajina 1 - Rokycany - Osek - Volduchy

11. 12. 2007

 Rokycany – Osek – Volduchy

 

 

 

Následující vyprávění a nejen oObrazek krajině, berte třeba jako náměty na zajímavé výlety. Nehledejte v nich žádnou posloupnost, prostě jak mě který výlet napadne, tak ho zkusím nějakým způsobem popsat. Hodil by se mi určitě nějaký cestovní deník, ale ten jsem začala psát až dost pozdě, protože jsem velmi nesystematický tvor. Jinak mi jako dokumenty určitě poslouží fotografie, někdy klasické, které jsem jen digitálně přefotila, někdy přímo digitální. Přestože jsem občas nešla sama, budu mluvit jen za sebe, aby to byl můj pohled na svět okolo. Je jen na vás, zda se budete chtít alespoň virtuálně toulat se mnou.

ObrazekKrajinou se dá procházet jen tak, bez cíle, bez důvodu. Já osobně si vždy nějaký cíl dávám, je pak hodně fajn si ten cíl splnit. Nedovedu si představit, že bych s sebou neměla fotoaparát, protože někdy při cestách navštívíte místa, kam už se třeba nikdy nedostanete a zažijete okamžiky, které se už nikdy nezopakují. Dokáže mě vždy ohromit, když se někde při podmračeném dni na chvilku objeví slunce a teplým světlem ozáří kousek krajiny. Dost by mě mrzelo, nezvěčnit si takový okamžik na pozdější dobu.Obrazek Vzpomínám si, jak jsem jednou na začátku jedné cesty daleko od domova i od civilizace zjistila, že zlobí baterie v malém foťáčku. Polévalo mě horko, protože bez možnosti fotit jsem nikdy na výlet nešla. Naštěstí baterie se vzpamatovala a fotoaparát opět začal převíjet film. Věděla jsem, že  stejnou trasu už nikdy nepůjdu, o to jsem měla větší radost, že mi zůstanou i fotografie z cesty.

Před každou cestou mě vždy bavilo plánování trasy, aby se ve vymezeném čase dalo vidět dost zajímavých míst a člověk se mohl vrátit do večera Obrazekdomů. Tentokrát padla volba na oblast severně od Rokycan, kde jsem byla už dřív, ale nestihla si vše prohlédnout. Cestu vlakem zkrátím, cestu přes Rokycany také a pustím se rovnou do trasy Osek – Volduchy – Rokycany. Připomínám, že byl leden, počasí tedy naprosto nevyzpytetelné, od polojasna až k hustému sněžení. Kvůli rozbředlému terénu jsem zvolila trasu hlavně po zpevněných cestách. V Oseku jsem rovněž byla na předchozím výletu, aleObrazek tehdy jsem si nestihla prohlédnout jednu dominantu krajiny, a to zříceninu letohrádku z 18.století na okraji Oseku na kopci zvaném Kamýk. Zamířila jsem tedy rovnou k ní, po prohlídce a pořízení několika fotografií následovala cesta kolem místního zámku, který se stal součástí zemědělského dvora, rovnou do sousední obce Volduchy. Slunce občas vykouklo z mraků, plných sněhu a nádherně osvětlilo část rovinaté krajiny okolo. Nádhera. Sněžení, které následovalo už tak nádherné nebylo, ale bylo jasné, že přeháňka zase přejde. Ve Volduchách jsem stihla obhlédnout místní kostel sv.Bartoloměje, po cestě na Rokycany mě dokonale uchvátila precizně vypracovaná dřevěná chaloupka na kuří nožce pravděpodobně pro nějakou ježibabu na jedné zahradě u domu, a pak už Obrazekzbývalo jen dojít včas zpátky do Rokycan na vlak domů. Stihla jsem projít kolem polí, na kterých jsem kdysi dávno, kdy se to ještě smělo, sbírala kameny, slibující uvnitř nález nějakého pokladu ve formě prehistorické zkameněliny. Dnes už je to chráněné místo a vůbec se tomu nedivím, protože jako nechráněné by bylo dnes asi dokonale vysbírané.

Pěkný výlet a to jsem nepotkala jediný smírčí kříž, jedinou kamennou sestavu či menhir. Ale bývalý letohrádek v Oseku tajemným místem je a pro začátek to úplně stačí.  

 

 

 

 

 

Fotografie: Obrazek

1.Zřícenina letohrádku z 18.st.

2.Zámek v Oseku

3.Cesta Osek - Volduchy

4.Dřevěná boží muka u cesty

5.Strom u cesty

6.Voldušský kostel sv.Bartoloměje

7.Chaloupka pro ježibabu?

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář