Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krajina 14 - Stradonice - Peruc

22. 5. 2008

 

Stradonice – Peruc

 

ObrazekCesta ke Zkamenělému pastýři u Klobuk začala na nádraží ve vesnici Pátek východně od Loun. Odtud stačilo ujít 2 kilometry do nedalekých Stradonic, poblíž kterých mělo podle mapy ležet keltské hradiště. Stradonice jsou ves nevelká, ale hodně stará – podle oficiálních stránek obce je o nich první zmínka z roku 1273, kdy je dvůr uváděn jako majetek strahovského kláštera. Přiznám se, že jsem si ves příliš neprohlídla, jen jsem jí prošla, těšila jsem se totiž na hradiště na kopci za vsí. Lokalita se podle mapy jmenovala Na valích a vedlo k ní několik cest. Když však neznáteObrazek přesné místo…Co vám budu vyprávět, k místu jsem se pokusila dojít asi třikrát, ale vždy jsem šla špatnou cestou, která mě vždy odvedla úplně jinam. Naštěstí počasí dokonale přálo, bloudění mi tedy až tolik nevadilo a já se podobně jako pan doktor ze známého českého filmu kochala okolní krajinou. Myslím si, že pokud tady někde žili Keltové, špatně jim nebylo. Z planiny nad Stradonicemi byl docela slušný výhled do kraje a Debeřský potok pod návrším poskytoval nezbytnou vodu. Nechala jsem hradiště hradištěm a vydala jsem se cestou, doprovázející zmiňovaný potok, směrem k Peruci. Cesta to byla kouzelná, vedla pohodlně úzkým údolím potoka přes hustý les. V půli cesty jsem míjela místní koupaliště, dokonale ukryté okolním lesem a zanedlouho i Dolejší a Hořejší Mlýn, což už byla předzvěst toho, že je Peruc nadohled.

ObrazekAni jsem se pořádně nerozkoukala a stála jsem u mohutného Oldřichova dubu. Ten, spolu s Boženinou studánkou v městečku upomíná na všem dobře známou legendu o knížeti Oldřichovi a prosté mladé dívce Boženě. Pro naše dějiny měli nepostradatelný význam, protože jejich potomek Břetislav předznamenal třísetletou vládu Přemyslovců. Přiznám se, že Boženina studánka mě až tolik nenadchla, zato tisíciletý Oldřichův dub s desetimetrovým obvodem kmene stál určitě za návštěvu. Byly na něm znát stopy času, ale díky dobré péči o něj i o jeho okolí působilo místo zvláštním kouzelným dojmem. Z rozjímání mě vythl hluk motorů, se svojí návštěvou jsem se akorát trefila do dne, kdy zde měli sraz fandové autíček značky Mini Moris. Mohli jste je zde vidět v nejroztodivnějších provedeních, s nejrůznějšími vychytávkami a bylo znát, že jejich majitelé jsou na ně náležitě pyšní.

Od Oldřichova dubu jsem pokračovala v cestě dál do městečka, abych se podívala na místní kostel sv. Petra a Pavla z počátku Obrazek18.století a protilehlý zámek. Moc dlouho jsem se nezdržela, byl přede mnou poslední úsek cesty k nejdůležitějšímu bodu tohoto výletu – Zkamenělému pastýři. S jeho vidinou jsem zapomněla na rychlý šestikilometrový pochod přes další ves Telce a nemohla se dočkat, až menhir uvidím na vlastní oči. Ale to už jsem vám psala jinde a jindy a nosila bych dříví do lesa…

 

Fotografie:

1. Oldřichův dub v Peruci

2. Kostel sv. Petra a Pavla

3. Zámek v Peruci

4. Zkamenělý pastýř

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář