Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krajina 27- Blatenský svah

6. 7. 2010

Blatenský svah

 

I když jsem v Blatnu, vsi severně odObrazek Plzně či Žihle, byla už mnohokrát, nikdy mě nenapadlo si zdejší okolní krajinu podrobněji prohlédnout. Blatno totiž slouží jako přestupní stanice mezi dvěma důležitými železničními trasami (od jihu na sever Plzeň – Žatec a z východu na západ Rakovník – Bečov). A protože zajímavých lákadel v končinách, které tyto dvě trasy křižují, je nekonečně, člověk se v Blatně zákonitě objevuje docela často. Je to však jen na pár desítek minut, než si „stopne“ spoj jiným směrem.

Před téměř dvěma lety jsem si z nouze prošla pěšky oblast severně od Blatna a překvapilo mě, kolik je k vidění zajímavých míst severně Obrazekod vsi. Mezi Malměřicemi a Ležkami to je Janský vrch se žulovými útvary a kameny na vrcholu a podél železniční trati několik dalších kamenných seskupení. Proto mě napadlo zapátrat v mapě, co by okolo Blatna bylo ještě k vidění. Nemusela jsem hledat dlouho. Západně od vsi jsem našla přírodní rezervaci Blatenský svah, podle legendy na mapě chránící smíšený les na strmé žulové stráni. A bylo rozhodnuto, tentokrát bude Blatno mojí cílovou stanicí, ze které se vydám přes Blatenský svah směrem k Liščím skalám u Lubence.

Abych celou naplánovanou trasu stihla, vybrala jsem si spoj, odjíždějící z plzně hodně brzy ráno. Venku se honila dešťová mračna, Obrazekale podle předpovědi se mělo během dopolednee vyčasit, dokonce i vykouknout sluníčko. Nakonec jasně modrou oblohu bez mráčku nemám příliš v lásce, sem tam nějaký mrak není k zahození. Když je jich však moc a ještě z nich začne poprchávat, je to k naštvání.

Zrovna tak se to přihodilo v okamžiku, kdy jsem stoupala polní cestou na kraji lesa západně od Blatna. Mraky vypadaly, že se jim nikam dál nechce, vytrvale krajinu zásobovaly drobnými kapkami deště. Rozhodla jsem se, že si Obrazekproto celé nevelké území rezervace projdu po celé délce. Stoupání končilo u cedule rezervace. Ocitla jsem se mezi dvěma skalami, mezi kterými si koryto Obrazekpotoka vyhloubilo krátký a úzký kaňon. Připadala jsem si jako v nějakém filmu z divokého západu, divoká voda skákala přes žulové kameny, jehličnaté i listnaté stromy s kapradinami v podrostu vytvářely tajemnou kulisu, kterou tu a tam doplňovaly hlasy lesních ptáků.

V tuto chvíli jsem stála zhruba ve středu podlouhlého území rezervace. Abych si co největší Obrazekúzemí mohla v klidu prohlédnout, vydala jsem se k jihu. Po chvíli strmá skála přecházela v menší skalky a dál už pokračoval jen hluboký les. Vracela jsem se zpět na sever a šla jsem u úpatí prudkého svahu. Staré pokroucené stromy na svahu působily jako nehybní entové z Pána prstenů. Nebýt protivného deštíku, zdržela bych se tu asi déle. Takhle jsem cestu až k hranicím malé rezervace vzdala a pustila jsem se vzhůru vedle koryta potoka nahoru k Jelenímu vrchu. Najednou se mračna alespoň na chvíli rozestoupila a ranní slunce prodralo své paprsky až mezi listy kapradin na dně kaňonu. Vše bylo najednou veselejší, ponurá atmosféra se rozplynula jako deštové mraky. Z cestičky v horní části Obrazekkaňonu se otevřel nádherný pohled dolů do míst, kde se potok ztrácel mezi stromy. Čekalo mě ještě další prudké stoupání až na vrchol kopce, kde na mě čekalo nečekané překvapení. To si však nechám do rubriky, věnované zajímavým kamenům.

 

Fotografie:

1. Skála

2. Skalní terasy

3. Stromový Ent

4. + 5. Skála

6. Stromy na svahu

7. Koryto potoka

 

Další fotografie najdete ve fotogalerii Blatenský svah.

 

Náhledy fotografií ze složky Blatenský svah

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář