Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krajina 33 - Radhošť

2. 2. 2011

Radhošť

 

r-radegast--s.jpgK několika starším cestám patří i výlety po severní Moravě. Dochovalo se mi bohužel jen pár klasických fotek, fotodokumentace bude tedy prachbídná, ale nakonec největším bohatstvím jsou vzpomínkyr---radhost-krajina-s.jpg a dojmy z některých zajímavých míst.

Jedním takovým byla i hora Radhošť, kultovní místo starých Slovanů, hora vysoká 1129 metrů s úžasnými výhledy na okolní beskydské kopce a lidská obydlí v údolích pod horou.

K návštěvě Radhoště jsme si vybrali jednu říjnovou sobotu bohužel s mírně podmračeným počasím, chvilku s mraky a vzápětí s nesměle a opatrně vykukujícím sluncem. Cestu jsme zahájili v Rožnově pod Radhoštěm. Původně jsme plánovali prohlídku zdejšího skanzenu, ten r-hreben-radhoste-l.jpgvšak byl zrovna v nějaké rekonstrukci, mohli jsme tedy rovnou vyrazit k hlavnímu cíli této cesty.

Za Rožnovem jsme stoupali po dlouhé přístupové asfaltové cestě, která nás zavedla až pod samotný Radhošť. Dál secesta ztrácela v lesíku na svahu hory a vinula se pozvolna k vrcholu. Teď to ještě šlo, převýšení bylo zatím mírné. Kus pod vrcholem došlo k viditelné změně, vše okolo se pokrylo jinovatkou a citelně se ochladilo. Stoupání bylo příkřejší, o poznání hůř se dýchalo. Přibylo i lidí a nebylo divu, stýkalo se zde několik přístupových cest. Finální část cesty byla pro mě, netrénovaného výletníka, opravdu zabijácká. Nutilo mě to k častým přestávkám, proto se mi ulevilo, kdyžr-radhost-l.jpg se převýšení mírně zvolnilo. Po chvíli jsme se dostali až na dohled k prvním dominantám hory - sousoší slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (dílo Augustina Poláška) a kamenné kapli. Vše se bohužel ztrácelo v husté mlze, takže  z fotek nebylo nic. Na tak nepěkné počasí se kupodivu množství lidí nezmenšovalo, ba naopak.

Docela se mi ulevilo, když se cestou po hřebenu hory mlha rozplynula a otevřel se výhled do údolí. Ojíněné stromy a kameny na svazích působily jako v pohádce, těžké mraky se převalovaly po obloze. Asi po dvou kilometrech cesty na východ od vrcholu byla k vidění další zajímavost této hory - socha boha Radegasta (opět od A. Poláška). Jak už jsem psala, r-radost-cesta-dolu-s.jpgcelá hora Radhošť je považovaná za kultovní místo starých Slovanů, uctívali zde pohanské bohy a Radegast byl jedním z nich. Asi to byl bůh přísný, vzezření i výraz sochy nepůsobily přívětivě.

Netrvalo tor-potucky-2s.jpg dlouho a konečně se začlo  mírně sestupovat dolů. Na konci cesty se ukázaly malebné dřevěné domečky v horské osadě Pustevny. Neodpustili jsme si návštěvu jedné místní hospůdky, ani ne tak kvůli občerstvení, jako spíš pro možnost nakouknutí do stylového interiéru.

Zpátky jsme se nevraceli do Rožnova, zvolili jsme sestup cestou k Frenštátu pod Radhoštěm, kde už jen zbývalo počkat na nějaký autobus. Tělo bylo unavené, ale zážitků spousty. Nejvíc mě hřál pocit, že jsem to dokázala a na Radhošť nakonec vylezla, přestože jsem si párkrát myslela, že to nikdy nemůžu zvládnout a vypustím tam někde na svahu duši. Nakonec to šlo, i když to trochu bolelo. Ale spousta velkých r-pustevny-1.jpgzážitků je něčím vykoupená, a podobně to tak u mě bylo i v případě výstupu na beskydskou horu Radhošť.

Fotografie:

1. Socha Radegasta

2. - 4. Pohledy z hřebenu

5. Cesta k Pustevnám

6. + 7. Pustevny

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář