Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krajina 85 - Tajemství kostela sv. Jiří v Lukové

12. 11. 2014

Tajemství kostela sv. Jiří v Lukové

Luková by se dala nazvat vesnicí na konci světa. Najdete v nílukova-1l.jpg zhruba dvě desítky chalup, dnes už jen rekreačních, život se sem tedy vrací díky rekreantům asi jen v teplejších dnech. Z vedlejší obce Mezí (severně od Nečtin) sem vede jedna větší silnice, která přijíždějící zvědavce nemylně dovede až k lukovskému kostelu sv. Jiří. Ten je postavený na návrší v obci a svou vysokou špičatou věž ukazuje na všechny strany. Podle barvy zdiva věže ihned zdálky tušíme, že kostel má svá nejlepší léta už dávno za sebou. Vše se potvrdí, když přijdeme blíž. Různě velké trhliny ve zdivu, zbytky věžních hodin a vytlučená okna vypadají i v tak slunečný den, jaký byl při naší návštěvě, docela bezútěšně. I hřbitov, na kterém lukovský kostel stojí, má svá tajemná zákoutí mezi rozvalenými náhrobky německých starousedlíků. Takhle nějak by asi mohly vypadat kulisy strašidelného filmu.

Pokud patřičně zapátráme, můžeme se dočíst, že historie celé obce dosahuje až do doby knížete Soběslava (12.st.), kdy připadla nepříliš starému plaskému klášteru. O dvě století později přešla do držení řádu johanitů, sídlícímu v klášteru v nedalekém Manětíně. Gotický kostel v Lukové se několikrát přestavoval, dostal ránu v podobě požáru (ten největší v r. 1796) a poslední pomyslnou kapkou bylo neklidné období obou světových válek a následné vysídlování, což znamenalo úbytek věřících i prostředků na potřebnou údržbu. Lukové i kostelu však poslední roky svitla naděje a to díky obrovské náhodě. A určitě platí, že náhoda přeje připraveným.

lukova-2s.jpgNejvětší překvapení v Lukové čeká v těchto dnech uvnitř zdevastované stavby kostela sv. Jiří. Hned za dveřmi nás vítá postava v bílém rouchu a když si přizpůsobíme oči přistínění uvnitř, obklopí nás další siluety s bílými rouchy, postávající i sedící v dřevěných lavicích. Jsou tu dokonce rouchem vzájemně propojené dvojice a jedna ze stojících postav drží v rukou náznak malého dítěte. Nabízejí se slova k pojmenování tohoto místa: tajemné, magické, čarovné, strašidelné, nebo ještě lépe řečeno od každého trochu. Je jasné, že sádra není věčná, ale nezbývá, než přiznat, že by si málokdo po návštěvě v poslední době kostel bez nehybných věřících uměl představit. Jakubovi Hadravovi - mladému autorovi umělecké instalace se vlastně povedl geniální počin: umístěním postav, byť jen sádrových, vdechl život kostelu na pokraji záhuby a díky následnému a hlavně zaslouženému zájmu lidí svítá naděje na jeho záchranu. Kdo místo navštíví, dohledá si historii a často pohnuté osudy tohoto odlehlého místa a možná se sem zase vrátí. Přispívá k tomu i další neméně důležitá postava: lukovský novousedlík a správce kostela Petr Koukl, který se ujme každého, kdo ke kostelu přijíždí a stojí o okamžité informace. Kromě prohlídek s naprosto dobrovolným vstupným v podobě sbírky na podporu kostela se stará i o propagaci pomalu zanikající obce a velmi pravděpodobně tomu obětuje všechen svůj volný čas.lukova-3s.jpg Zvědavý příchozí proto nemusí dovnitř potajmu nahlížet oknem, může vstoupit dovnitř a naplno zažít popisované magično mezi postavami věčných věřících v bílých řízách.

Dá se odhadnout, že část původně jen zvědavých lidí, opouštějících Lukovou, je povznesena na duši a přemýšlí, jak by se dalo podobným zanikajícím památkám pomoct. Těžko říct, zda autor instalace pod mnohoznačným jménem “Má mysl” v Lukové něco takového čekal, ale nikdo mu už neupře zásluhu, že něčeho podobného dosáhl.

Více fotografií najdete ve fotogalerii Kostel sv. Jiří v Lukové.

Fotografie:

1. Kostel sv. Jiří

2. + 3. Uvnitř kostela

 

Náhledy fotografií ze složky Kostel sv. Jiří v Lukové

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář