Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rostliny - Adromischus

7. 1. 2008

Adromischus

 

Proč jsem zrovna rodu Adromischus věnovala zvláštní rubriku a nezařadila je do sjednocující rubriky Crassulaceae, kam i tento rod patří? Další rody této čeledi určitě nebudu a vlastně díky omezenému místu ani nemůžu kompletovat, kdežto rod Adromischus se kompletovat dá, pokud tedy nebudete vyhledávat naprosto všechny formy a odchylky od základních druhů. Navíc všechny přerostlé rostliny se dají snadno omlazovat a dlouho si vystačí s „pětkou“ květináčkem. Hlavně splňují podmínku, která je u mých sukulentních rostlin hodně důležitá: jsou vzhledné i bez květů.

Lovím teď v paměti, jaký Adromischus byl vObrazek mé sbírce vlastně první….Už to mám, před necelými 9 lety jsem si objednávala rostliny u Pavelkových v Příbrami a z pěti tehdy došlých druhů mám dodnes 2 : A.cristatus a A.marianiae f. immaculatus. Přiznám se bez zapírání, že tehdy jsem kytky ještě neuměla moc pěstovat a podmínky pro ně také nebyly úplně ideální, takže ztráty byly na měsíčním pořádku. Když se dívám do seznamu tehdy objednaných rostlin, nevěděla jsem naštěstí, o co přicházím. Pak rostlinky přibývaly, buď jako nákupy po výstavách a burzách, nebo jako dárečky ve formě listů. Nastřádala se skupinka zajímavých kousků, v kterých jsem se začala učit orientovat až teprve loni, kdy mě k tomu naštěstí nepřímo donutil kamarád ze Slovenska, prahnoucí po výměně rostlinného materiálu. Tím nechci říct, že dnes se v nich vyznám, ale už se alespoň mírně orientuji a nemusím se na každý Adromischus ptát znalých kolegů.

Rod Adromischus se tedy rozděluje na pomocných pět skupin především podle stavby květu.

Sekce 1 – Adromischus má květní trubku cylindrickou, celistvou, zelenou s odstíny fialovočervené barvy, okraje trubky jsou pokroucené s droboučké cípky a jsou přehnuté zpět ven. Jsou zabarvené bíle, světle žlutě či světle růžově, výjimečně červeně. Prašníky koukají  ven z trubky. Patří sem: A.alstonii, A.bicolor, A.filicaulis (+ ssp.marlothii), A.hemisphaericus, A.liebenbergii, A.montium-klinghardtii, A.roanianus, A.subdistichus. (Silněji jsem vyznačila druhy, které mám ve své sbírce.)

Sekce 2 – Boreali  /severní/ má květní trubku cylindrickou, mělce rýhovanou, sivou („ojíněnou“), růžovou nebo červenou, okraje trubky jsou pokroucené s droboučkými cípky a opět přehnuté zpět ven. Barva je bílá či růžová a tmavě růžová v jícnu trubky. Prašníky jsou opět vidět ven z květu. Do této sekce náleží A.schuldtianus (+ ssp.juttae), A.trigynus, A.umbracticola (+ ssp. ramosus)

Sekce 3 – Brevipedunculati /krátcestopkaté/ má květní trubku trychtýřovitě tvarovanou, mělce rýhovanou u okrajů trubky, sivězelenou či výjimečně růžovou, znatelně cípatou a jednotlivé cípy ven vyhnuté. Zabarvené jsou bíle až tmavě fialově, výjimečně oranžově či fialově kolem středu. Prašníky nejsou vidět (jsou uvnitř trubky). Sekce zahrnuje tyto druhy: A.caryophyllaceus, A.diabolicus, A.fallax, A.humilis, A.nanus, A.phillipsiae.

Sekce 4 – Incisilobati /s naříznutými laloky/ má květní trubku cylindrickou a obvykle zelenou, výrazné okrajové cípy (laloky) kopinaté – trojúhelníkovité a vyhnuté ven, zabarvené bíle až růžově a obvykle s tmavě fialovou barvou kolem viditelných okrajů. Prašníky jsou uvnitř trubky, nevyčnívají ven. Do této sekce patří: A.inamoenus, A.mamillaris, A.maculatus, A.maximus, A.sphenophyllus, A.triflorus.

Sekce 5 – Longipedunculati /dlouzestopkaté/ má cylindrickou trubku mělce rýhovanou, sivězelenou, výrazné cípy (laloky) kopinaté až trojúhelníkovité, vzpřímené, rozprostřené až ohnuté, někdy až stočené do ruličky, zabarvené bíle a obvykle s tmavě červennou nebo fialovou linií kolem viditelných okrajů. Prašníky nejsou vidět. Náleží sem druhy: A.cooperi, A,cristatus (+ v.clavifolius, v.schonlandii, v.zeyheri), A.leucophyllus, A.marianiae (+ jeho formy), A.subviridis.

Druhů mám víc, ale dosud jsem si je přesně neurčila, snad na to brzy dojde.

Pravděpodobně si říkáte, že takhle odborné rozdělění nemůže být z mé hlavy. Tušíte správně, pochopitelně jsem si pomohla odbornou literaturou, kterou každému, kdo se v rodu Adromischus zhlédne, vřele doporučuji, protože je přehledná a cenově dostupná. Brožovaná knížka se jmenuje Adromischus a je od autorů Pilbeam, Rodgerson a Tribble. Jak jste z rozdělení druhů do sekcí poznali, pro určení rostliny je hodně důležité květenství, proto tedy koncem léta foťte, ať máte při dlouhých zimních večerech co dělat . Pokud si někde nějaký Adromischus pořídíte, je hodně cenné, když je na jmenovce uvedená i sběrová lokalita. Pak už skládáte jednotlivé díly hlavolamu: tvar a barvu listů, stavbu květu, lokalitu a vyjde vám přibližný či jednoznačný název druhu. Pokud jeden či dva díly chybějí, musejí být rostliny něčím typické, jinak určení plave mírně na vodě.

Jako vždy v závěru připomínám, že o jednotlivých druzích (některých) najdete články spolu s podrobnějšími fotografiemi na Zel(e)ných listech (viz oblíbené odkazy).

 

Fotografie: Jeden z prvních - Adromischus marianiae f.immaculatus, Calvinia, RSA

 

Náhledy fotografií ze složky Adromischus

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář