Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rostliny - Cibuloviny

2. 2. 2008

Cibuloviny

 

Psát nějak zasvěceněji o cibulovinách bych si nikdy netroufla, na to jsou povolanější. Vím, když se řekne cibuloviny, je to podobné, jako když se řekne třeba sukulenty nebo kaktusy. Obecně by se dalo říct, že cibuloviny jsou jednoděložné rostliny, které si jako svůj zásobní orgán „vymyslely“ cibuli, neboli velice zkrácený stonek alias podpučí, ze kterého vyrůstá několik vrstev dužnatých obalů. Jsou i cibuloviny s postranními cibulkami (Allium – česnek), či ztloustlými kořeny (Iris – kosatec). Jsou také další formy zásobních orgánů – třeba hlízy u rodu Eriospermum či kaudexík u rodu Bulbine. Tolik můj laický, velice stručný popis.

Čeledí je několik (z nejznámějších: Alliaceae, Amaryllidaceae, Asphodelaceae, Hyacynthaceae, Iridaceae ), rodů Obrazekje mnoho a to se k cibulovinám většinou přiřazují i hlízoviny. Pro mě nezajímavější rody Eriospermum a Bulbine jsem vyčlenila do samostatných rubrik, o dalších  pro mě atraktivních  rodech Androcymbium, Daubenya si nechám jen zdát a na lahůdky typu Massonia, Resnova se s chutí podívám, ale pro jistotu je nechám v odborné péči přítele Jirky.

Všechno ostatní berte tak, že se mi jednotlivé druhy líbily, když třeba zrovna kvetly, nebo ukázaly pro mě zajímavé listy. Mezi cibuloviny dvouděložné by mohly patřit hlízkovité oxalisy, ale ty nechám pro pořádek mezi svými druhovými kolegy v rubrice Oxalis. Mírnou slabost mám ještě pro americké cibuloviny (Habranthus, Zephyranthes, Rhodophiala atd.), které se mohou pěstovat v letní sezóně a nijak zvlášť tím netrpí. Za nenáročnou péči se v létě odměňují několika vlnami násady květů.

Asi jako mnohý z vás jsem začínala pravděpodobně nejmíň náročnou jihoafrickou cibulovinou s názvem Ledebouria socialis, kterou jsem zakoupila v Jiřině – plzeňském obchodu s potřebami pro zahradníky v dobách, kdy ještě stával pod budovou divadla (a to už je řada let, jak asi vědí plzenští). „Sociáliska“ mi přežila dodnes, i když občas měla „díky“ mé macešské péči namále. Snad jsem jí to vynahradila v posledních letech, kdy si jí víc vážím, protože jako asi většina z vás dospívám k názoru, že žádná rostlina není obyčejná a na každé je něco zajímavého. Doporučuji ji všem z vás, kdo chcete s cibulovinkami začít, je tak nenáročná, že vás naprosto nemůže od cibulovin odradit, ba právě naopak.

Protože cibuloviny obecně nejsou objekty mého vážného zájmu a jen se mi líbí, vystačí si jistě s podobnou „hromadnou“ rubrikou, jako třeba některé čeledi.

 

Fotografie: První moje cibulovina - Ledebouria socialis

 

Náhledy fotografií ze složky Ledebouria

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář