Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rostliny - Dorstenia

13. 2. 2008

Dorstenia

 

Čeleď Moraceae zahrnuje dva pěstitelům sukulentů známé velkorody – rod Ficus (o tom někdy příště) a rod Dorstenia. Posledně jmenovaný dostal své jméno podle německého profesora medicíny z přelomu 15. a 16.století - Theodora Dorstenia. Stovka druhů tohoto rodu je rozšířená hlavně ve střední a jižní Americe, na souostroví Velkých Antil, v Africe, na Madagaskaru, na jihu Arabského poloostrova, na Sokotře, Ceylonu a v západní Indii. Oproti svým stromovým kolegům fíkusům, jsou dorstenie mnohem menší a co se růstové strategie i variabilnější. Některé dorstenie jsou vyloženě vhkomilné a rostou v podrostu tropického pralesa, některé zvolily rychlou strategii jednoletého cyklu života, některé se přizpůsobily sezónnímu nedostatku vody a vytvořily si zásobní orgány v podobě hlíz spolu s dočasnými zelenými listy či olistěnými stonky (D.ellenbeckiana, D.benguelensis, D.cuspidata, D.barnimiana), nebo v podobě ztloustlých stonků (D.hildebrandtii, D.waerneckei, D.gigas, D.gypsophila, D.indica, D.tenuiradiata, D.foetida), nebo pro jistotu obojí najednou (D.zanzibarica). Květenstvím jsou terčovitá květenství většinou s několika radiálními paprsky, z kterých jsou vytvořená šedavá vroubkovaná semena vymršťovaná co nejdál od mateřské rostliny.

Mou první dorstenií byla D.hildebrandtii, před více jak deseti lety zakoupená v sukulentním skleníku plzeňské BZ jako Dorstenia sp.. Tehdy se jí říkalo všelijak: carnulosa, carnosula atd..Až nové přerozděleníObrazek v Eggliho encyklopedii sjednotilo názvy a rostlina se jmenuje D.hildebrandtii. Naprosto všem ji doporučuji, je asi nejideálnější a hlavně nejmíň náročnou dorstenií pro začátečníky. Jediné, co nepřežije, je extrémně dlouhé sucho; rostlina se svrkne a pokud seschnutí skutečně překročí určitou mez, kytka se už znovu nenapije. D.hildebrandtii má obrovskou výhodu v naprosto bezproblémovém generativním rozmnožování, semena vám ochotně nastřílí ke všem rostlinám v okolí a semenáčky snadno bez přemlouvání vyklíčí, kdekoliv je to napadne. U většiny dalších dorstenií to tak snadno nejde; i když semena klíčí, semenáčky mohou být citlivé na poskytnuté podmínky, což u D.hildebrandtii nehrozí. Svou první D.hildebrandtii jsem „usušila“, dnes už mám zase jinou.Ale podobné věci jsem už psala v článku na Zel(e)ných listech, kde najdete i několik dalších článků o některých dorsteniích.

 

Fotografie: Má první rostlina tohoto rodu - Dorstenia hildebrandtii

 

Náhledy fotografií ze složky Dorstenia

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář