Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rostliny - Eriospermum

26. 2. 2008

Eriospermum

 

Napsat něco zasvěceného o podivném rodu Eriospermum není vůbec jednoduché. Donedávna jsme k tomuto rodu neměli žádnou literaturu a internet  informacemi o eriospermech zrovna nehýří. Přitom jsou to tak zajímavé a roztodivné rostliny. Jak už psal Jirka v článku o E.paradoxum, protože byly eriosperma tak trochu nezařaditelné,  měly dokonce nějakou dobu svou vlastní čeleď Eriospermaceae. Dnes zase „spadly“ do jednoho pytle čeledi Ruscaceae třeba spolu s rody Sansevieria, Dracaena a Dasylirion. Podobnost není vizuální, jako spíš genetická.

V nahlížení na tento rod však nastal obrat v okamžiku, kdy z Jihoafrické republiky doputovala nečekaně kvalitní a podrobná publikace A revision of the genus Eriospermum od botaničky Pauline L.Perry z Bolus Herbarium university Kapského města. Distribuční mapky, perokresby hlíz, listů a květů všech 102 v té době známých eriosperm slibují, že z naší sbírky může zmizet část neurčených rostlin a navíc bude snad více jasno v tom, jak tyto záhadné rostliny pěstovat. Doposud jsme to s Jirkou řešili spíš intuitivně. Záhadná eriosperma si zaslouží zpočátku alespoň povrchní překlad rozdělení rodu:

Podrod Ligulatum dostal svůj název podle jazýčkovitých okvětních lístků. Květenství se objevuje téměř vždy spolu s listy. U malé části eriospermn tohoto podrodu jsou listy redukovány, nebo se nevyvinou do dospělého stádia, když rostlina vytvoří květenství. Stopka a stopečky občas zůstávají na rostlině dlouho po opadání semen ze semeníků a přebírají funkci asimilačního orgánu. Růstový vrchol hlíz tohoto podrodu je na temeni hlíz,  které nevytvářejí podzemní oddenky. Barva tkáně hlíz je bílá, žlutá či růžová. Z růstového vrcholu může vyrůst i více listů. Podrod zahrnuje 31 druhů eriosperm z širokého areálu tropické a subtropické Afriky. Typovým představitelem tohoto podrodu je E.abyssinicum.

Podrod Cyathiflorum opět napovídá svým názvem, jakou má strategii při kvetení. V květech se objevují samičí a samčí pohlavní orgány v nestejnou dobu, podobně jako tomu je u cyathií euphorbií. Hlízy mají vrcholy na bocích nebo na spodní straně, barva jejich tkáně je bílá. Hlízy mohou být zmnožené, rozvětvené či s oddenky. Z růstového vrcholu vždy vyrůstá jen jeden list. Malá skupina 17 druhů se objevuje od Jihoafrické republiky přes Malawi až po Tanzanii. Typovým zástupcem je E.cooperi.

Podrod Eriospermum má květenství s květy jako cibulový rod Albuca. Růstový vrchol mají hlízy opět na boku a na bázi. Některé druhy vytvářejí podzemní oddenky. List je vždy jen jeden pro určitý růstový vrchol a vytváří se v jinou dobu než květenství. Nejobsáhlejší skupina 54 druhů roste v oblasti jihoafrického Kapska, jen 2 druhy jsou Namibie, Nataalu a Transvaalu.

Tolik zestručnělé rozdělení. PokudObrazek vás to nijak neoslovilo, stačí obecně říct, že eriosperma jsou hlízy, z jejichž vrcholu, boku či báze vyrůstají pod zemí více či méně podivné listy, často nálevkovité či ve formě jakýchsi chlupatých či výběžkatých keříčků. Jakým kouzlem eriosperma vytvořila podobnou listovou formu, je ve hvězdách, určitě to má co činit se sbíráním vláhy ze vzduchu a obranou proti palčivému slunci.

Prvním eriospermem v naší sbírce bylo E.aff.paradoxum. Přišlo k nám jako dar od jednoho tuzemského pěstitele a cestovatele. Letos dokonce i vykvetlo a udělalo semena, semenáčky však po vyklíčení brzy zašly. Myslím si, že můžete v blízké době očekávat od Jirky ještě zasvěcenější povídání o celém rodu i s ukázkami v nějakém českém sukulentářském periodiku a s konkrétními eriospermy se dostane i na Zel(e)né listy. Obdivovatelé podivností, těšte se!

 

Fotografie: Eriospermum aff.paradoxum

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Eriospermum

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář