Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rostliny - Euphorbia

19. 2. 2008

Euphorbia

 

Nezávidím někomu, kdo se rozhodne kompletovat sukulentní euphorbie, protože z celého obrovitého rodu s přibližně 2000 druhy je jich asi 500 sukulentních. Téměř čistě euphorbiové sbírky asi existují, sama jsem na vlastní oči viděla jednu tuzemskou, kde na odhadem 20 metrech čverečních byly skutečně jen samé euphorbie. Obdivuhodné.

Název Euphorbia vznikl z řeckého slova euphorbos, což znamená pramen, zdroj. Tohle jméno Euphorbos patřilo lékaři krále Juby – panovníka Mauretánie v době, kdy byla nalezena v pohoří Atlas v severní Africe první sukulentní euphorbie (pravděpodobně E.resinifera) a na počest tohoto lékaře byla také pojmenována. Euphorbie jsou také nechvalně známé díky svému jedovatému latexu. Znám několik případů z mého okolí, kdy se latex dostal třeba do oka ze špatně umytých rukou a známý skončil na očním oddělení s velkou bolestí. Jedné mé kolegyni naskakovaly po poleptání ruky latexem euphorbie nepěkné puchýře.

Euphorbie se přizpůsobovaly nedostatku vláhy velice důmyslně, takže mezi nimi najdeme sukulenci všeho druhu, od podzemních zásobních orgánů, kaudexů, přes ztloustlé stonky, listy až po kombinace všeho právě jmenovaného. Možná zrovna tato variabilita přitahuje příznivce tohoto rodu, v kterém najdete ty nejtvrdší sukulenty, svou životaschopností snadno srovnatelné třeba s kaktusy. Oproti nim je rozdílné jen rozšíření rodu: je to hlavně africký kontinent, ostrov Madagaskar, Arábie, Indie a jen několik málo sukulentních druhů najdete jinde v Asii, Austrálii, střední a jižní Americe.

Asi se neliším od mnohých z vás, protože mou úplně první euphorbií byla klasická E.trigona, známá z mnoha výloh, kanceláří a nazývaná často olistěným kaktusem. Ani nevím, zda vám mám vyprávět historku, která se se získáním mé E.trigona pojí, protože je to z mých úplných sukulentních začátků a nejsem na to, co jsem provedla, vůbec pyšná. Ale jak se zpívá v jedné „profláklé“ písni: Nechte mi mé hříchy mládí J.

Sukulenty, bez ohledu na to, zda to jsou kaktusy či nekaktusové rostliny, jsem měla na parapetu jihovýchodního okna v mé malé kanceláři. Moc jich nebylo, asi do dvaceti kusů, takže pořád tam ještě zbývalo dost místa. Můj soused z vedlejší kanceláře mě požádal, zda by si nemohl na zbylé místo dát několik svých kytek. Já nebyla proti, takže se mi záhy zbytek okna zaplnil deseticentimetrovými řízky E.trigona. Soused si je chodil sám zalívat (mé péči moc nevěřil) a kytky docela prosperovaly. Jednoho dne jsem si však všimla, že na spodní straně poletují nějací bílí motýlci. Dnes už je mohu pojmenovat – byla to neoblíbená molice skleníková, která při zanedbání ochrany rostliny dokáže brzy zamořit všechny pro ni chutné rostliny v okolí. Já jsem molici nevěnovala pozornost, takže motýlků neustále přibývalo. V okamžiku, kdy nastalo stěhování hmyzu i na moje kytky, jsem vzala chytrou literaturu, určila si škůdce a našla také, čím ho zdeptat. Psalo se tam tehdy o ObrazekActelicu (ten se už dnes nevyrábí, ale asi si ho většina z vás pamatuje). Netušila jsem však, že není Actelic jako Actelic. Zakoupila jsem šikovný sprej a pěkně zblízka ho nastříkala na zdroj nepříjemného hmyzu – na listy nebohých euphorbií. Vyvětrala jsem a odpoledne jsem spokojeně odešla domů. Druhý den jsem po příchodu do práce zůstala jako opařená. Vrcholy většiny euphorbií se změnily v mokvavou hmotu. Modlila jsem se, aby soused nepřišel zrovna zalívat a horečně jsem přemýšlela, co s tím budu dělat. Soused tvrdil, že kytky prodával po 30 korunách a na okně jich bylo asi 10. Z chudáků rostlin jsem ořezala, co se dalo a některé kousky bohužel rovnou vyhodila. Zůstaly 4 euphorbie, které jsem odnesla raději domů s nadějí, že snad ještě obrostou. Když pak přišel soused zalívat kytky, nenašla jsem odvahu přiznat mu pravdu a raději mu dala peníze s tím, že přišel kamarád, nemohl bez těch všech euphorbií být, a tak si je všechny koupil. Nevím, co si soused myslel, ale smířil se s tím a víc se nevyptával. Kdyby tušil, jak to bylo doopravdy… J. Takhle to dopadá, když si někho splete sprej s naředěným roztokem.

Můj pohotový zásah nakonec přežily 3 kytky, které jsem rozdávala tak dlouho, až mi zbyla jediná. Ani tu už dnes nemám, přeci jen zabírala příliš mnoho místa pro ostatní kytky. Poskytnu vám tedy fotografii mé druhé euphorbie (E.aeruginosa), kterou jsem řádně zakoupila kdysi dávno na plzeňské výstavě. Protože je to stále docela miniatura, kterou trápím v malé misce, mám ji dodnes a na rozdíl od památné E.trigona vůbec nepřekáží.

 

Fotografie: Euphorbia aeruginosa

 

Náhledy fotografií ze složky Euphorbia

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář