Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rostliny - Oxalis

16. 5. 2008

 

Oxalis

 

Rostliny rodu Oxalis, které začaly změnou klimatu ve své domovině žít v prostředí se sezónními srážkami, byly nucené začít hospodařit s vodou mnohem hospodárněji, než byly dřív zvyklé. Když odmyslím každoroční přesévání jednoletých plevelnějších druhů, kterým se vyhýbám, jak čert kříži a to samé doporučuji i vám, najdeme v tomto rodu 3 skupiny rostlin s velice zajímavou strategií růstu ve zhoršených podmínkách. Do první skupiny patří cibulkovité druhy, z větší části prezentované africkými druhy (ale i Amerika přispívá svojí „troškou“ do mlýna), do druhé bych přiřadila druhy se ztloustlým kořenem, díky kterému mohou bez vážnější újmy na zdraví přijít v době sucha o všechny zelené nadzemní části (nejdeme hlavně v jižní Americe). Třetí skupinu tvoří druhy se sukulentním stonkem a povětšinou i se sukulentními listovými řapíky. Našli byste je opět v jižní Americe. Nevím, zda je to rozdělení oficiální, ale takto si je rozděluji já. Cibulkovité druhy se probouzejí k životu zajímavým způsobem. Pravděpodobně bez nějakého vnějšího signálu (zálivka, délka dne) podle svých vnitřních hodin začnou z cibulky hluboko v substrátu vyrůstat nové kořeny. Cibule jako orgán je vlastně útvar z přeměněných listů a slouží jako zásobárna vody a látek, potřebných k životu rostliny. Nevím, zda cibulka oxalisů je pravou cibulí, či orgánem, cibulku jen připomínajícím, takové podrobnosti ráda přenechám botanikům – odborníkům. Po vyrašení kořenů z cibulky z ní začne vyrůstat tenký stonek či rovnou listy. Obojí si musí prorazit cestu na povrch substrátu, kde se listy rozloží do růžice. Brzy nato se začnou vyvíjet i květy, jednotlivé nebo v květenství (O.purpurea, O.lasiandra, O.pes- caprae, O.obtusa atd.).

Kaudexní druhy se liší tím, že mají kořeny stálé a nad zesílenou bází roste sukulentní stonek, nesoucí několik sezónních listů. Pokud rostlina o tento stonek přijde, je schopná z kaudexu vyhnat třeba i několik náhradních stonků. Staré rostliny se už za svůj mohutný kaudex vůbec nemusejí stydět. (O.megalorrhiza, O.articulata atd.)

Rostliny ze třetí skupiny se musejí držet trochu zkrátka, jinak se změní v nevzhledné křoví. Občasný řez jim dělá jen dobře a rostliny nutí se větvit. Největší ozdobou rostlin jsou listové řapíky, které vyniknou hlavně v době sucha, kdy zesílíObrazek a často přijdou i o některélisteny na koncích. (O.herreana, O.peduncularis atd.)

Pro zvláštní růstovou strategii bych úplně vyčlenila velice svérázný O.gigantea, který roste jako dřevnatý vzrostlý keř se sezónními listy. V oblasti, odkud pochází (Chile), musí přečkávat dlouhá období bez vody a jako zásobárna pro přežití mu slouží tlustý boulovatý stonek, vyrůstající z rovněž ztloustlé báze.

První rostlinu rodu Oxalis v mé sbírce představuje O.megalorrhiza, o kterém jsem nedávno psala na Zel(e)ných listech. Nebudu vás tedy unavovat opakovanými informacemi  a tohle neodborné povídání raději včas ukončím. Snad jsem vám oxalisy neznechutila a naopak alespoń trochu naznačila, že jsou to rostliny často podceňované, přesto (snad ne jen v mých očích) naprosto obdivuhodné.

 

Náhledy fotografií ze složky Oxalis

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář