Jdi na obsah Jdi na menu
 


Průpovídky 17 - Proč je babí léto babí aneb ne všechno je na draka

28. 10. 2013

 

Proč je babí léto babí aneb ne všechno je na draka

 

Je neděle, dnes byl super den. Foukalo, slunce svítilo a spolu s pocitem, že se výjimečně zítra nemusí do práce mě popadla jakási euforie z toho, jak je k nám při letošním podzimu příroda štědrá. Oproti loňsku jsme dostali už celé 2 týdny k dobru – považte, na konci října odpoledne chodíme klidně i v krátkých rukávech, dokonce dnes padl i nějaký teplotní rekord. Vím, že může zničehonic přijít krutý zlom a rázem nasadíme kulichy, ale pořád je to ještě dobré.

Dcera dospěla do věku, kdy už spoustu věcí vnímá, rozhodla jsem se tedy, že ji zasvětím do umění, které mě naučil starší bratr jedné mé spolužačky ze základky. Jeslti si to dobře pamatuji, jmenoval se Petr a byl leteckým modelářem. Tento Petr nás naučil stavět draka. Draka papírového, snadného a hlavně letuschopného. Materiál se doma našel (špejle, krepák, nit a lepidlo), naštěstí jsem si i po 35 letech na vše vzpomněla a dráček byl asi za hodinu na světě. Růžajda namalovala oči a pusu, takže se z kousku krepáku a dřeva stala bytost- dráček s lidskou tváří. Ani na chvilku jsem nezapochybovala o tom, zda bude létat. Dnešní den se to potvrdilo, takový vítr se nesmí propásnout. Ukecala jsem zbytek rodiny a jelo se pořádný kus za město tak, aby se příjemné spojilo s užitečným a já viděla i kousek pěkné podzimní přírody.

Dráček létal, a to celkem poslušně a statečně. Zvládli jsme i překážku v podobě drátů vysokého napětí a každý z nás si dráčka chvíli podržel na dlouhé niti ve vzduchu. Je to zvláštní, když cítíte tah malého kousku krepáku, zapomenete na to, že už vám za chvíli nebude – cet ale -sát a vrátíte se mezi spolužáky a kamarády s odřenými koleny a vytahanými tepláky.

Je to pár dnů, co mi Růžajda položila docela zásadní otázku, proč se babí léto jmenuje babí. Stalo se to v okamžiku, kdy jsme koukaly na vlající kus pavučiny pravděpodobně s nějakým pavoučkem běžníkem. V tu chvíli mě napadlo, že to může být pro podobu stříbrných pavučin s vlasy našich dědečků a babiček. Vzpomínáme na ně s láskou a nostalgií, protože jsme v dětství viděli jen věci pozitivní a láskyplné. Pravda bude asi někde jinde, ale je to jedno, návraty do dětství (pokud bylo povětšinou šťastné) jsou pro nás přístavy, do kterých se rádi vracíme a já doufám, že se jednou bude vracet i malá Růžajda. I malý střípek jménem vlastnoručně vyrobený létající dráček by k tomu mohl přispět.

babi-leto.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář