Kameny 16 - Menhiry - Ledce u Slaného
Menhiry - Ledce u Slaného
Pokud bych fotila klasickým fotoaparátem, řekla bych, že následující fotografie ještě nestačily ani oschnout, jak jsou čerstvé. 
Není jim ještě ani týden a moc nechybělo a nemusely ani vzniknout…
Byla před námi cesta na Roudnicko a jelikož nejsem dostatečně umírněná na to, abych cestu absolvovala bez šance se podívat na nějaké kameny cestou, zalehla jsem do map a hledala vhodné cíle. Štěstí bylo v tom, že zrovna Kladensko a Slánsko, přes které jsme měli jet, je na kamenné památky docela bohaté, měla jsem tedy problém spíš v tom, která místa nenavštívit, protože všechno se stihnout pochopitelně nedalo. Zaškrtla jsem si proto několik 
smírčích kamenů u cesty a také tři místa, kde bylo možné nalézt kameny, nazývané buď právem nebo alespoň díky své podobě jako menhiry. Jedním z takových míst bylo i pole mezi obcemi Ledce, Řisuty a Přelíc. Bylo mi jasné, že nebudu mít dostatek času na to, abych kameny sama hledala, našla jsem si tedy na zajímavých stránkách popis místa, kde je lze najít. Zapsala jsem si polní cestu, končící starou úvozovou cestou severovýchodně od Ledců, obce jen kousek od Slaného.
Automobil jsem donavigovala až do Ledců a už jsme vyhlíželi cestu, vedoucí přes pole do nedalekých Řisut. Vše bylo, jak mělo být, zatočili jsme na sever a já bláhově doufala, že najít polní cestu,
kolmou k silnici už vůbec nebude problém. Zaparkovali jsme na první podobné cestě na pole a já se chtěla vydat hledat kameny. Bylo mi ale divné, že tahle „polňačka“ končí o kus dál v křoví a dál už následuje jen rozbahněný okraj pole s přilehlými neprostupnými křovinami. Představa bot, obalených bahnem by mi ani tolik nevadila, kdyby bláto mělo šanci později oschnout a opadat a já nemusela nastoupit zpátky do auta. Vrátila jsem se zklamaně zpět a doufala, že tohle není ta pravá cesta, kterou jsme měli najít. Popojeli jsme dál a teprve až za vrcholem kopcovitého 
předělu nad Ledci se objevila docela obstojná a hlavně částečně sjízdná polní cesta, vedoucí přesně jak jsem potřebovala, tedy rovně na východ. Chvíli se jelo dobře, pak jsme však narazili na pozůstatky včerejšího lijavce – dlouhé rozblácené louže. Auto to naštěstí „ustálo“ a dojeli jsme až na konec k něčemu, co mělo být slibovanou úvozovou cestou. Vyskočila jsem z auta a začala hledat popisované kameny. V blízkosti úvozu však žádné nebyly, lépe řečeno jsem žádné neobjevila, což trošku zchladilo mé prvotní nadšení a rozechvění. Asi bylo pravdou to, že 2 nejvyšší kameny nějaký darebák ukradl a odvezl
neznámo kam (určitě mu štěstí nepřinesou). Pokračovala jsem směrem na západ a našla první kámen, hranatý a spíše ležící než stojící. Asi o 50 dlouhých kroků dále stál mezi vysokou 
trávou a kopřivami další slepencový kámen, nevysoký a na vrcholu zaoblený. Bylo mi jasné, že jsem asi objevila to, co jsem chtěla. Po nezbytném fotografování stačilo opět 
popojít zhruba stejný úsek na západ a stál tu asi nejhezčí kámen trojúhelníkovitého tvaru s ostrými hranami, očividně uměle otesaný. Zezadu měl na sobě mírný hrbol a celkově byl v nízkém světle velmi fotogenický. Podle popisů jsem očekávala další kameny, ten však stál totálně zarostlý bodláky a bez mačety či nějakého slona se k němu nedalo dostat. Nafotila jsem si jej aspoň z dálky. Nakonec jsem našla jen jakýsi ležící slepencový kámen menší velikosti, zarostlý ve křoví o kus dále. Dál už nebylo nic, křoví končilo a následovalo rovné pole.
Možná, že kdyby bylo více času 
prohledat neprostupné křoví z vysoké trávy, kopřiv a bodláků, našla bych kamenů nakonec víc, ale mě to pro tentokrát docela stačilo. Ať už jsou to menhiry, nebo novodobé hraniční kameny, rozhodně jsou to zajímavé kousky a je smutné, že se někomu líbí natolik, že krádeží znemožní dalším, aby si je také mohli prohlédnout a alespoň osahat. Pokud by tyto kameny skutečně byly menhiry, přenesením na jiné místo by ztratily svou energii i krásu a staly by se z nich jen obyčejné kusy kamení, jaké se dají určitě sehnat i jinde a bez podobné „svatokrádeže“. Jsem ráda, že jsem měla možnost vidět alespoň 4 z nich, 
dokud stojí či alespoň leží na svých místech, kde je vztyčili buď naši předci, nebo možná i praprapředci…
Fotografie:
1. První, ležící kámen
2.+ 3. Druhý, menší kámen
4.+ 5. Třetí špičatý kámen
6. Třetí kámen zezadu
7. Nepřístupný čtvrtý kámen
8. Malý kámen na konci řady
9. Polní cesta, vpravo od ní řada kamenů
