Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Kamenná panna na Rakovnicku podruhé

Skoro přesně po 4 letech jsem se vrátila k velice zajímavému kamennému objektu na Rakovnicku – ke Kamenné panně. V předchozích článcích jsem vyprávění o ní tak trochu odbývala, berte tedy tento článek za jakousi nápravu, jak faktickou, tak i fotografickou. Poštěstilo se mi kámen znovu navštívit při návštěvě keltské svatyně Kokrdov letos na počátku září. Počasí jak na objednávku, slunce co hrdlo ráčilo, zkrátka už jsem se nemohla dočkat, až si na kámen, opředený pověstmi znovu sáhnu.

Přestože jsem si myslela, že jsem si dobře zapamatovala, kde kámen stojí, musela jsem se dvakrát vrátit, než jsem si kamenné siluety všimla ve stromořadí po levé straně silnice (bráno směrem od Rakovníka). Vzpomínka je vždy barvitější a větší, než je pak skutečnost. Kámen je to opravdu drobný, vysoký jako patník u cesty, jeho hrany (pokud kdy nějaké byly) jsou už silně zvětralé. Nebýt porostu stromů a keřů kolem nedalekého potoka, přetínajícího silnici, kámen by byl téměř na dohled od svatyně na Kokrdech.

Možná vás také napadne otázka, jak se tu kámen vlastně objevil? Stál tu odpradávna, nebo je jeho minulost kratší? Od toho máme lidové pověsti. Ta, která se pojí s naším kamenem však neukazuje zrovna na smírčí kámen, za který je Kamenná panna občas považovaná. Vypráví o hádce mezi dvěma dívkami, křesťankou a tou, která vyznávala pohanské bohy. Pohanka chtěla obhájit své vyznání holedbáním, že jí její božstvo dopomůže k tomu, aby přeskočila na koni starce, který se k oběma dívkám pomalu blížil. Dívka pyšně popohnala koně proti starci, který ji však kletbou proměnil v kámen. Jako vždy pýcha předchází pád a jako vždy nové náboženství je nad to staré.

Podobné pověsti se většinou spojují se vztyčenými kameny, které v krajině stály odjakživa a křesťané neradi viděli, když k nim někteří lidé chodili uctívat jiné, než křesťanské božstvo. Proto se tyto kameny svrhávaly, proto se na ně ryly křesťanské symboly, proto se do nich zasazovaly železné křížky, proto byly všem křesťanům trnem v oku. Když už kámen zůstal neporušený na místě, musela se k němu vymyslet nějaká bohulibá legenda, proto také v případě Kamenné panny došlo k tomuto pomyslnému souboji mezi křesťanstvím a pohanstvím, ze kterého pochopitelně vzešla jako vítězka křesťanka.

Tento podivný osamělý kámen byl poprvé zaznamenán na konci předminulého století. Na začátku 80.let ho prý z tohoto místa u cesty někdo tajně odvezl. Strhla se taková veřejná vlna nevole, že to pachatel nevydržel a jedné noci kámen opět vrátil na místo. Zakopal ho hlouběji, takže místo metrového kamene zde najdete kámen 70cm vysoký. Jen zloduch sám ví, jestli ho k tomu přimělo černé svědomí, nebo třeba noční můry či ošklivé jevy, spojované s podobně ukradenými kameny.

Někteří lidé, zajímající se o systém podobných vztyčených kamenů – menhirů na našem území zjistili, že kámen je součástí několika pomyslných přímek,  tyto kameny spojující a vytvářející tak silové linie. Nakonec oblast severně, severovýchodně a východně od Rakovníka je na podobné menhiry (a některé jsou menhiry naprosto bez debat) docela bohatá, aspoň ve srovnání s dalšími částmi naší země. Podobné megality budovala jakási pradávná civilizace (údajně asi 2 tisíciletí před Kristem) a další kultury, které následovaly, včetně keltské, která zde byla několik století př.n.l.,  megality rozumně využívaly ke své potřebě. Těžko se dnes už dá říct, zda k astronomickým účelům (některé linie mají směry k postavení slunce ve významných astronomických dnech – rovnodennosti a slunovratu), k účelům vzývání božstev či k dalším, které nám dnes již unikají. Jisté však je, že podobné vztyčené a uctívané kameny lze najít po celé Evropě, v Asii i v Africe. Ty u nás jsou sice mnohem menší, ale jsou tu a my k nim můžeme putovat, dotýkat se jich a představovat si, co se u nich mohlo v dávnověku odehrávat…

Fotografie 1:

1.- 4. Menhir Kamenná panna

5. Pohled z okraje lesa s keltskou svatyní směrem k silnici, u které stojí Kamenná panna