Kameny 25 - Kapucínské skály
Kapucínské skály
Pokud jste četli má předchozí vyprávění z výletů do přírody, možná si vzpomenete, že jsem návštěvu zajímavých křížových kamenů v oblasti Řepan a Ležek (nedaleko železnižní trati Rakovník – Bečov či frekventované silnice E48, spojující Prahu a Karlovy Vary) zakončila pohledem na skály, osvětlené podzimním sluncem, vystupujícími z barevných korun stromů nad obcí Ležky. Paní, venčící u vesnice psa, mi radila, ať si na jejich návštěvu vyčlením trochu více času (nejlépe půlden), než mi zbývalo tehdy. Asi po roce a půl se mi poštěstilo tato místa znovu navštívit, přičemž hlavní cíl byl právě
Kapucín a žulové skály okolo něj. Netušila jsem, že tato zajímavá oblast ukrývá další netušené pohledy na sestavy zvětralých kamenů hrubozrnné žuly…
Obhlídku skal jsme začínali na parkovišti u silnice. Nevěděla jsem, odkud je nejlepší skály pozorovat, zvolila jsem tedy cestu pod skalami. Ukázalo se to trochu jako omyl, cesta byla neudržovaná, navíc v pohledu na skály bránil porost stromů. A to jsem schválně zvolila dobu, kdy stromy ještě nemají listí, jehličnany bohužel zvládly zakrýt, co se dalo. Směřovali jsme k obci Ležky. Asi v polovině se cesta z jedné části ztrácela v průsmyku mezi dvěma 
skalními masívy, chtěla jsem však obhlédnout celý skalní hřeben, pokračovali jsme tedy dále na západ až do vsi.
Část domů v Ležkách měla skály přímo nad zahradami. Vyšli jsme z obce a obcházeli hřeben ze západní strany. Zde byly k vidění jen kamenité svahy, porostlé lesní vegetací. U paty svahu začalo cestu kopírovat koryto potoka a oddělilo se až na severní straně. Cesta začala zvolna stoupat, byla tedy naděje, že se tudy dostaneme až na skalní hřeben, odkud jsem očekávala nejlepší pohledy na skalní útvary. Nejdříve však přišlo překvapení – nečekané skalní město
z obnažených erodovaných žulových balvanů. Na vrcholech mohutných základen nechyběly ani „hlavy s tlamičkami“, tak známé z útvarů v žihelském lese.
Pokračovali jsme dále k vrcholu. Za chvíli jsme stáli na hřebeni západní části skal u Ležek. Uvítala nás kamenná velrybí (nebo žraločí?) hlava, dále žulová skalní miska a opodál podstatně větší kameny i s dvojicí lezců na vrcholu. Osamělé kameny či kamenné sestavy už dál lemovaly celou naší trasu od západu na východ po hřebeni směrem k nejvýraznějším útvarům skal – k Soví skále (ten štíhlejší) a ke Kapucínovi (ten zaoblenější).
Asi v půlce trasy jsme začali sestupovat mírně dolů, až jsme došli k betonovému bunkru (součást opěvnění z první republiky – podle mapy bych jich zde v okolí mělo být povícero) a osamělým božím mukám. Zajímavé místo na spočinutí před dalším výstupem. Nyní jsme se ocitli nedalo místa, kde jsme asi před hodinou na opačné straně hřebene váhali, kudy se vydáme dál. Čekalo nás další pozvolné stoupání na hřeben Kapucínských skal. Po chvíli se nám otevřel velkolepý pohled mezi rozeklanými borovicemi a roztroušenými balvany na oblast jižně pod skalami. Nad srázem se muselo opatrně, protože spadnout dolů by 
asi znamenalo rozlámat si všechny kosti. Na dlouhé kochání nebylo moc času, ale i tak se dalo uvědomit si, jak jsme proti výtvorům přírody 
nepatrní a snadno zranitelní. Skály pod námi zde stojí milióny let a i když se jejich vzhled díky erozi také měnil a měnit bude, je to přeměna nesrovnatelně
pomalejší, než ta, která se děje s okolní krajinou, poznamenanou lidskou činností. Ve vesnici opodál přibývají domy, pole u silnice rok co rok dává úrodu a 
na skalách se střídají zvědaví turisté a lezečtí nadšenci. Po nedaleké železniční trati cestují lidé k Rakovníku či do Bečova, po silnici dole sviští auta mezi hlavním městem a západní částí republiky. Kolik řidičů a pasažerů asi obrátí zrak na nádherné a věčné skály, které jsou zde takřka na dosah 
ruky. To asi ví jen kamenný Kapucín, hledící rozvážně ze své výšky na to naše lidské hemžení.
Fotografie:
1. Skály odspodu
2. V Ležkách
3.+ 4. Skalní město
5. Skalní miska
6. Velryba
7. Boží muka
8.- 12. Kapucínské skály
Náhledy fotografií ze složky Kapucínské skály
