Kameny 29 - Čertův cestovní vak u Slatiny
Čertův cestovní vak u Slatiny
Nevýhodou jednodenních výletů je, 
že ne vždy za vymezenou dobu stihnete vidět vše, co jste si dopředu předsevzali. Kolikrát jsou to místa, na které jste se dopředu těšili, o kterých jste si dopředu posháněli množství informací, takže víte, o co jste pod tlakem času přišli. Takový výlet, i když je jinak plný dalších skvělých zážitků, se vám zdá takový neúplný, nedokončený. Buď si nesplněné přání odpustíte, nebo to ve vás nějakou dobu hlodá a pudí vás to k návratu dokončit nedokončené…
Když jsem kdysi navštívila oblast Kadova a prohlédla si v úžasu zdejší monumentální 
viklany a jednu žulovou sestavu (Čertův náramek), myslela jsem si, že jsem vše zajímavé z této oblasti již viděla. Pak se mi dostala do rukou nenápadná starší publikace Jiřího Sekery o Čertových kamenech a v ní jsem kromě několika místních pověstí našla docela podrobně popsané všechny zdejší kamenné sestavy a zajímavosti. Zjistila jsem, že se do oblasti Kadova budu muset vrátit ještě několikrát, abych se podívala k většině z nich. Vloni jsem tedy naplánovala trasu, která křižovala tu předchozí.
Výchozí bod této cesty byl tentokrát ve Slatině – obci jihozápadně od Kadova. Kousek nad Slatinou měl být v blízkosti polní cesty Čertův cestovní vak – žulová sestava, podobná Čertovo náramku 
od Kadova. Už jen výchozí bod cesty nebyl úplně k zahození – dva vztyčené žulové kameny před jedním ze slatinských domů. Určitě nešlo o dílo našich dávných předků, ale na počáteční povzbuzení to stačilo.
Po rychlém přesunu přes Slatinu se stoupalo docela strmě vzhůru po cestě, vysypané bílým říčním pískem. Nevýhodou této letní doby bylo množství hmyzu, který začínal být aktivní už takhle brzy ráno. Asi po necelé půlhodince jsem minula směrovku, odkazující vpravo někam do lesa. Poslušně jsem odbočila a o půl kilometru dál se terén začal prudce zvedat. Na temeni malého zarostlého kopce se daly rozeznat první roztroušené žulové kameny. Tušila jsem, že jsem hodně blízko Čertovo vaku.
Jako první mě nahoře přivítal malý přírodní dolmen, pod který by se vešla dětská postava a kousek za ním se nedaly přehlédnout velké ploché kameny, naskládané na sebe. Musela jsem chvilku počkat, slunce bylo ještě příliš nízko, aby dosvítilo ke kamenům přes stromy okolo. Když se tak konečně stalo, mohla jsem začít fotit. Čertův vak se zdál o něco větší, než Čertův náramek, podle literatury měl na výšku 6 m a po obvodu 28 m. Rovněž k této kamenné sestavě se pojí lidová legenda o bohaté dívce, jejím nepřejícím otci – sedlákovi a chudém nápadníkovi, kterému sedlák uložil pro získání své dcery nesplnitelný úkol – odnosit všechny velké kameny za jednu noc z pole. Aby dívku neztratil, mládenci nezbylo, než se upsat čertu. Dívka se o nenávratném úpisu včas dozvěděla a když čert nesl druhou dávku klamenů, probudila předčasně kohouta a čert nestihl úkol dokončit. Odhozené kameny dopadly do lesa
a od té doby se jim říká Čertův cestovní vak. Jak už jsem psala dříve, pravý původ kamenů je méně pohádkový, jsou to tvrdá jádra zvětralé horniny – granodioritové žuly. I když třeba sestavy něco připomínají, je to podoba nahodilá, vzniklá přírodním procesem.
Dokončila jsem obhlídku, ještě jednou si prohlídla dolmen v blízkosti kamenů a sestupovala dolů. Musím ještě přidat jednu příhodu, která se mi přihodila u paty kopce. Asi nejsem jediná, komu se něco podobného přihodilo. Zkrátka, jednou za čas musí člověk vykonat v přírodě potřebu a jak jsem slyšela z vyprávění různých cestovatelů, tento úkon se může stát okamžikem velkých 
objevů. Jen jsem nečekala, že se to může přihodit i v našich končinách, v poslední době se mi to však několikrát potvrdilo. Už když si hledáte vhodné místo, částečně kryté a prosté kopřiv a trní, už takto dopředu takový prostor dobře očima prohledáte. Pak se přiblížíte zemi a nějakou dobu jste chtě nechtě nuceni v této nedůstojné poloze nehybně setrvat. Pokud víte, že jste široko daleko sami, začnete se z dlouhé chvíle rozhlížet po nejbližším okolí, což v mém případě je okruh asi 2 metry v průměru. Vidíte všechny kameny, hmyz, houby, rostliny a právě tehdy můžete učinit nečekané objevy. Mně se poštěstilo zahlédnout zvláštní rostlinu asi tak 30 – 40 cm vysokou s kopinatými listy s podélnou žilnatinou a květní lodyhou s nerozvitými nazelenalými květy. Hned mě napadlo, že se asi jedná o nějakou zemní orchidej, takže jsem se začala rozhlížet po vzdálenějším okolí a skutečně objevila ještě pár dalších podobných rostlin. Naše orchideje z hlavy neznám, určování jsem tedy odložila až na doma. Podle literatury se asi jednalo o nějaký kruštík, bohužel si netroufnu 
určit, o jaký druh přesně šlo (pravděpodobně kruštík širokolistý – Epipactis helleborine ). Nakonec to ani není až tak důležité, pokaždé, když se člověk setká s podobnou rostlinou, jde o nevšední zážitek, hodný zapamatování. A když k tomuto setkání dojde podobnou náhodou, jako tehdy v létě…
Více fotografií najdete ve fotogalerii Čertův cestovní vak u Slatiny.
Fotografie:
1. + 2. přírodní dolmen u Slatiny
3. + 4. Čertův cestovní vak u Slatiny
5. + 6. kruštík širokolistý
7. Cedule naučné stezky
Náhledy fotografií ze složky Čertův cestovní vak u Slatiny
