Kameny 50 - Baba u Zdemyslic
Baba u Zdemyslic
„Dobrá, výlet, ale krátkej“ zní většinou, když ve volném dni zvedám oči k prosluněné obloze venku za oknem. Rychle jsem lehla do map a hledala cíl, aby splnil zadání a ještě alespoň něčím zaujal. Tentokrát padla volba na Zdemyslice, kde jsem očekávala pohledný kostelík a nedaleko za řekou Úslavou kamenný suk jménem Baba. Ani ne za půl hodinky jsme byli na místě.
Po prohlídce kostela jsme se vydali na druhý břeh řeky, a trochu oklikou od severu sešli až k brodu přes Úslavu. Skalní suk vykukoval nad stromy na stráni nad řekou a dělal čest svému jménu: skutečně připomínal shrbenou lidskou postavu s nákladem na zádech. Šli jsme ještě chvíli po proudu až k místu, kde Úslava zatáčela téměř v pravém úhlu směrem s západu. Chvilku jsme se dohadovali, zda materiál, nashromážďený v meandru řeky je jen naplavený, nebo si jej sem nanosili bobři. Ale to jsme jen tak fantazírovali, za chvilku jsme už stoupali stezičkou ve spadaném listí prudce nahoru do svahu. Velkých kamenů přibývalo, až
jsme se prodrali pod samotnou skálu. Z boku byla odshora dolů puklá, ale i tak budila respekt. Buližník, který skálu tvořil, byl třpytivý, protkaný bílými křemennými žíklami. Na své nejdelší straně (cca 20m) skála nesla lezecké značky a jedno nepřehlédnutelné graffiti. Z druhé strany se na temeno skály nasunula vegetace v podobě stromků, borůvčí, mechů a lišejníků. S probleskující řekou a zimním sluncem v pozadí bylo na skálu moc pěkné podívání.
Okolní odlomené kameny vytvářely nejrůznější fantaskní seskupení, tu želvu, tam trpaslíka. Dalo by se zde fotit dlouho z různých úhlů, ale slíbila jsem krátký výlet, musela jsem tedy přivřít oči , uklidit foťák a vydat se na zpáteční cestu. Pokud máte rádi romantická místa, Babu u Zdemyslic určitě nevynechejte.
Náhledy fotografií ze složky Baba u Zdemyslic
