Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Louny – Slavětín – Menhir Baba

Cestu za dalším českým menhirem jsem podnikla celkem dvakrát. První hledání se nezdařilo, druhé už bylo úspěšné. Zkusím to však vzít pěkně od začátku.

Prázdniny byly v plném proudu a já, okouzlená největším českým menhirem u Klobuk, naplánovala podívat se i na další, ne tak známé kameny. Na stejné turistiské mapě, jako je Zkamenělý pastýř, byste našli i pár dalších kamenů, buď pravých menhirů, nebo kamenů, za menhiry považované. Některé už nestojí na původním stanovišti, čímž ztratily onu magickou moc zesilovat energii místa, na kterém je kdysi dávno někdo vztyčil. Přiznám se, že menhiry, postavené do muzea mě až tolik nepřitahují, beru je jen jako zajímavý kus kamene, který ztratil svou prapůvodní energii. Tím víc jsem chtěla, dokud to jde, poznat menhiry, které ještě na svém místě stojí. Volba padla na menhir na okraji obce Slavětín, ležící několik kilometrů východně od Loun.

Měla jsem to naplánované pěkně, z Plzně vlakem do Žatce, odtud vlakem do Loun, lokálkou dojet ke Slavětínu, chvíli pobýt u menhiru, pak pěšky do Hřivčic, kde by měl stát další sporný menhir- rozcestník, při dostatku času lokálkou dojet do Klobuk ke Zkamenělému pastýři, nasednout na lokálku a vrátit se zpět do Loun.

První cesta bohužel skončila vlastně už na začátku. Když jsem přijížděla vlakem do Loun, netušila jsem, kde je zdejší nádraží, odkud vyjíždějí další lokální spoje, vystoupila jsem už na první zastávce, abych vzápětí zjistila, že nádraží je na opačném konci města. Tím pádem se zhatil veškerý časový plán, ujel mi lokální spoj, a abych nemusela čekat několik hodin na další, rozhodla jsem se raději prohlédnout si Louny a ke Slavětínu, vzdáleném asi hodinu chůze, dojít pěšky.

Louny jsou starobylé město, které svá privilegia dostalo od Přemysla Otakara II v polovině 13.století. V 15.století se stalo známým husitským městem, aby o dvěstě let později utpělo fatální ztráty za třicetileté války (přežila desetina obyvatel – 500!). Nový rozvoj nastal až v 19.století. Město má 3 kostely, prohlédla jsem si však jen jeden na náměstí – gotický kostel sv.Mikuláše ze 16.století. Byla možnost nakouknout i dovnitř, ovšem i z venku je tento chrám impozantní díky trojdílné střeše s vysokými hroty.

Pokud jsem chtěla stihnout dojít alespoň do Slavětína, bylo třeba se dát na pochod. Ušla jsem jen asi něco málo přes kilometr a už jsem procházela Černčicemi a mohla se od silnice podívat na místní původně románský, později goticky a barokně přestavěný kostel pevnostního typu – kostel sv.Vavřince. Stál na návrší přímo v malé obci a jeho vysoké kamenné hradby by se ve středověku asi skutečně těžko zdolávaly. Další vesnici Veltěže jsem jen rychle „proletěla“ a už jsem v dálce viděla domy Slavětína. Tak tam někde stojí menhir Baba, ještě ho však zbývalo najít. U silnice ležel velký kámen, ale to určitě Baba nebyla. Před Slavětínem jsem zjistila, že najít menhir bez přesného popisu místa nebude jednoduché, tam, kde měl stát, se totiž dodaleka zelenalo pole s extra vysokou kukuřicí. U silnice svítila na všechny strany bílými zdmi a červenou, baňatou střechou kaple Navštívení P.Marie ze 17.století. Ale já chtěla vidět hlavně menhir a ten nebyl nikde k zahlédnutí. Jen vzadu na konci pole stál mohutný strom, byl však mnohem dál, než místo zakreslení Baby na mapě. Čas se zkracoval a já tušila, že dnes neuvidím ani jeden z naplánovaných kamenů, protože mě ještě čekalo přejít slušný kopec do sousedních Hřivčic, aby mi neujela lokálka zpět do Loun. Netušila jsem, jak bude cesta vypadat a skutečně mi chvíli trvalo vybrat z několika cestiček tu správnou.

Vše jsem s odřenými zády stihla a za pár týdnů se vrátila na stejné místo. Tentokrát jsem se dopředu informovala, kde přesně menhir stojí. K Slavětínu jsem přišla z jiné strany a zjistila jsem, že Baba stojí pod stromem, který jsem tehdy viděla od silnice. Menhir je sice skoro dva metry vysoký, ale protože je z tmavého kamene, z dálky snadno splývá s tmavým kmenem lípy, pod kterou stojí. V době, kdy je strom olistěný, se kámen hůř fotí, ale já přišla hlavně proto, abych se mohla dotknout temného kamene . Jak sami vidíte, menhir skutečně připomíná postavu staré vysoké ženy, zahalené do velkého tmavého šátku. Na „temeni“ je požkozený, protože mu v dobách zakazování pohanství pohotově zabudovali na vrchol kříž, který je dnes už naštěstí pryč.

Moc se mi nechtělo jít dál, ale jako vždy se musí myslet na návrat domů a tentokrát ten návrat byl veselejší, než po předchozí návštěvě. A nezapomeňte, až budete menhir hledat vy, je pod tím stromem za kukuřičným polem J.

Fotografie:

1. + 2. Kostel sv.Mikuláše v Lounech

3. Kostel sv.Vavřince v Černčicích

4. Kámen před Slavětínem

5. + 6. Kaple Navštívení P.Marie

7. - 9. Menhir Baba

10. Pod tímhle stromem najdete Babu