Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Nemětice – Libětice – Dolmen na Kbílu

Strakonicko, stejně jako celé široké povodí Otavy je známé častým výskytem hradišť z doby halštatské a laténské. Pro neznalé bych to měla popsat výstižněji – žili tady Kelti a proto mě tato oblast zajímá stejně jako povodí Ohře a Berounky. Protentokrát padla má volba na trasu, která procházela kolem několika zaniklých hradišť. Byla jsem moc zvědavá, jak to na takových místech vypadalo.

Po příjezdu do Strakonic jsem sedla na lokálku a vydala se směrem k Volyni, abych vystoupila na maličké zastávce nedaleko filmy proslavených Hoštic. Tam mě to však příliš nelákalo, přijela jsem do zdejšího kraje z naprosto jiných důvodů, než okukovat dějiště českých veseloher. Přešla jsem řeku Volyňku a dostala se na dosah malé vesnice jménem Nemětice. Kousek dál za vsí jsem měla po táhlém stoupání dojít na místo, kde kdysi stálo halštatské hradiště (v 6.století př.n.l.) na ostrohu Hradec. Později (v 9. – 10.století) zde měli sídlit i Slované. Nahoře nad Neměticemi jsem využila nádherného výhledu, kdy se mezi lesem otevřel pohled až na šumavské hory. O kus dál jsem na kraji lesa našla stopy hradiště, stálo zde dokonce i několik kamenných mohyl a zbytky valů. Fajn, takže jsem si splnila první cíl výpravy.

Cesta pokračovala po červené značce kolem několika zajímavých kopců. Vylezla jsem na jeden z nich s názvem Ostrá, kde jsem našla dnes už chráněnou pupavu bezlodyžnou (Carlina acaulis). Skalnatý vrchol, rozehřátý sluncem působil zajímavou atmosférou, takže jsem se chvíli zdržela. Hlavní cíl dnešní cesty však ležel ještě nějaký ten kilometr na severozápad. Západně od vesnice Libětice měl být na hoře Kbíl kamenný dolmen, pravděpodobně přírodního původu. Pokud náhodou nevíte, co je to dolmen, pak se sluší asi napovědět, že je to kámen, ležící přes dva další kameny. Umělé dolmeny sloužily starým národům k obřadním účelům. Źádný dolmen jsem na vlastní oči ještě nikdy neviděla, o to víc jsem se na něj těšila, a tak jsem docela rychle pochodovala k Liběticím. Na okraji vesnice se hora Kbíl zdála hodně nepřístupná, celý vrchol byl hustě zalesněný a protkaný řadou lesních cest bez jakéhokoliv označení. Můj cíl najít dolmen se začal obrazně řečeno mírně houpat na vodě.

Ještě k tomu se zatáhla obloha, takže to vypadalo, že tahle cesta nedopadne k mé úplné spokojenosti. Došla jsem až ke kótě na vrcholu hory, prohledala některé místní skály a prohlubně, ale dolmen zůstal přede mnou ukrytý. Chodila jsem nešťastně kolem dokola a tušila, že budu muset beznadějné hledání ukončit, abych stihla dojít zpět do Libětic a pak přes další les najít cestu do Předních Zborovic na zastávku vlaku.

Návrat ze Kbílu byl pro mne smutný, útěchou mi bylo, že za Liběticemi leželo další Hradiště ze stejné doby, jako to u Nemětic. V lese za vsí jsem skutečně viděla několik zajímavých kamenů, škoda jen, že zatažená obloha, tmavý hustý les a hlavně zkracující se čas mařily mou snahu aspoň něco vyfotografovat.

Jako však vždy, když se mi nepodařilo najít hlavní cíl cesty, jsem tušila, že se budu chtít k Liběticím podívat ještě jednou, dolmeny přeci jen nestojí ve zdejších krajích na každém kroku a je jedno, jestli jsou umělé, nebo je vytvořila matička příroda.

Fotografie:

1. Ostroh Hradec

2. Hradiště u Nemětic

3. Výhled na Šumavu

4. Carlina acaulis

5. Kamenný mohyla na Kbílu