Krajina 15 - Kladruby
Kladruby
Při cestách za smírčími kříži jsem musela zákonitě jednoho dne dojít do obce Kladruby, ležící několik kilometrů jižně od města Stříbro 
(Plzeňský kraj). Několik křížů stojí v centru obce u kostela a další v blízkém okolí. V této oblasti je také hustá síť pevnůstek prvorepublikového opevnění a několik starých mlýnů při řece Úhlavce. To už je, myslím, dostatek lákadel 
k návštěvě zdejšího krajiny. Dnes se však chci věnovat největší a nejslavnější dominantě krajiny – kladrubskému klášteru a barokně gotickému kostelu Nanebevzetí Pany Marie.
Ke komplexu kláštera jsem přišla od severu z lesní cesty, vedoucí od nádraží ve Stříbře a později chvíli kopírující koryto říčky Úhlavky. Trasa to byla hodně romantická, lemovaly jí zajímavé skály a porost v údolí nevelké řeky. Přežila jsem bez úhony náhlý příchod bouřky, ale můžu vám říct, že zažít bouřku v lese je docela nezáviděníhodná záležitost. Když jsem vyšla z lesa, naskytl se mi 
nádherný pohled na klášterní kostel, stojící spolu s budovou kláštera na návrší, stranou od novější zástavby Kladrub.
Určitě se sluší opět si poskládat trochu historických faktů. Benediktinský klášter zde v roce 1115 založil kníže Vladislav I. Po více než sto letech už pod klášterem vznikala i obec staré Kladruby. První velký rozkvět kláštera nastal v druhé polovině 14.století, kdy do jeho majetku patřilo rozsáhlé panství a samotný klášter tu a tam navštěvoval i sám panovník Karel IV.. bylo jasné, že s velkou mocí také přichází častý střet zájmů, představení kláštera například sehráli svou úlohu okolo umučení Jana z Pomuku. V r.1421 klášter dobyl Jan Źižka z Trocnova a zanechal zde vojenskou posádku. Husité zde později odrazili i početné vojsko krále Zikmunda. Během třicetileté války o více než 200 později došlo několikrát k vyplenění. Na lepší časy se začalo
blýskat na začátku 18.století, kdy došlo k přestavbě kostela Nanebevzetí Pany Marie slavným malířem a architektem J.B.Santinim. Ten také navrhl novou vnitřní výzdobu a později vypracoval plán na budovu nového konventu. V jeho realizaci mu však zabránila smrt. Po necelých deseti letech (1729) se začal nový konvent stavět podle návrhu K.I.Dienzenhofera, stavba byla dokončena zhruba o půl století později (1775). Dlouho však mnichům nesloužil, po deseti letech přišly reformy Josefa II. a klášter byl zrušen. Nezůstal ležet ladem, začal sloužit 
jako vojenská nemocnice, kasárna a pak i invalidovna. V r.1825 byl komplex prodán v dražbě knížeti A.I.Windischgrätzovi. Později zde fungoval i pivovar, vše však zhatila blížící se druhá světová válka, kdy klášter obsadili Němci. Po válce došlo k vyvlastnění. Na sklonku 20.století se dostalo i na rekonstrukci vnější fasády kostela. Dnes komplex slouží hlavně kulturním akcím, koncertům a slavnostem, takže žije svým životem, podpořeným i nemalým zájmem turistů o prohlídky exteriérů i interiérů. Tolik hlavní události kolem kláštera a kostela.
Já jsem si klášter i kostel chtěla prohlédnout hlavně z venku, přálo mi k tomu i polojasné počasí prázdninového dne. Na nádvoří kláštera probíhalo zrovna nějaké představení, mě však více lákal velkolepý vzhled kostela opodál. Mistr Santini promyslel stavbu do nejmenších detailů, které prokomponoval v gotickém duchu. O harmonii interiérů jsem jen četla, ani jsem si netroufla se dovnitř nějak dostat. Stačilo mi pozorovat vše z povzdálí, světla v prosvětlených vitrážích, hry stínů mnoha věžiček, výčnělků a prohlubní, ale to by vám přesně popsal nějaký studovaný architekt.
Jako vždy jsem však musela myslet 
na zbytek naplánované cesty, takže nastal okamžik rozloučení s nádhernou stavbou, kterou jsem konečně měla to štěstí vidět na vlastní oči. Snad se mi někdy poštěstí podívat se i dovnitř, určitě by ta také stálo za to.
Fotografie:
1. Cesta lesem
2. Řeka Úhlavka
3. - 7. Kostel Nanebevzetí Panny Marie
8. Kousek budovy kláštera a kostel
