Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Krajina 36 - České údolí u Plzně – kouzlo vypuštěné přehrady

10. 3. 2011

České údolí u Plzně – kouzlo vypuštěné přehrady

Jsou úkony, které opakujeme každodenně. Hygiena, úklid, zaměstnání, záliby, odpočinek, spánek… Mezi tyto „rituály“X patří i cesta do práce a z práce. Procházíme či projíždíme po ní každodenně, takže ji tak trochu známe nazpaměť. Čas od času dojde k nějaké změně (stavba, oprava, objížďka …), která nás na chvíli vytrhne z letargie, probudí naše smysly – oči, uši, nos, aby se pak zase nechaly po čase ukonejšit okoukanou všedností.

Pokud se poštěstí, cesta do práce vede okulibými místy, pak se můžeme (pokud zrovna neřídíme či nepospáváme) kochat pohledy na přírodní scenérie, měnící se podle ročního období a podle počasí. Já takto už několik let projíždím podél jednoho břehu přehrady České údolí, známé víc pod jménem Borská či Litická. Je to logické, vznikla na začátku 60. let minulého století na řece Radbuze v místech, kde se řeka přibližuje k Liticím – jednomu z okrajových plzeňských obvodů a k plzeňské městské čtvrti Bory, aby zachytávala přebytek vody při jarním tání a v době větších dešťů. Vodní plochu mohu vidět za každého počasí, klidnou i rozčeřenou, zamrzlou, po okraj naplněnou i na minimum vypuštěnou. Poslední stav je k vidění vždy v zimě, než roztaje sněhová pokrývka, nebo v období po nějaké zimní oblevě a následovné přípravě na další tání. Přehrada je takto připravená pojmout co největší kvantum vody, změní se v bahnitou plochu, kterou se líně kroutí původní říční koryto. Když sníh zase roztaje a dlouho nepřichází dešťové přeháňky, i bahno vyschne a změní se buď v rozpraskanou suchou planinu či v prašnou plochu, plnou písku, říčních oblázků a suchých zbytků dřeva a rostlin..

Tak tomu bylo i nyní na počátku března a protože tekoucí voda v době mrazů láká vodní ptactvo, české údolí se stává útočištěm řady ptačích druhů. Opeřenci si sice zachovávali dostatečnou ostražitost a při troufalejším pokusu o přiblížení odlétali do vzdálenějších míst přehrady, přesto se mi podařilo alespoň několik záběrů zoomem fotoaparátu. Takto se dalo doma rozluštit, že si přehradu s množstvím ryb oblíbilo hejno obvyklých kachen divokých, hoholů severních, racků chechtavých, několik kormoránů velkých, labutí velkých a také volavky popelavé. Ty si spolu s kormorány udržovaly největší odstup. Je klidně možné, že se zde pohybovaly další druhy, ale ty už byly co se týče rozpoznání nad mé amatérskoornitologické síly .

Protože znám přehradu jen ze západního břehu, tentokrát jsem zvolila procházku po břehu východním. Už příchod k vlnícím se nivám Radbuzy před nádrží je zajímavý, řeka se zde kroutí přes chatové osady, aby o kus dál vstoupila do údolí, kde se v době vyššího stavu roztéká doširoka. Přes jedno uzší místo před několika lety zbudovali kovovou lávku pro pěší a pro cyklisty. Mnohem lépe se tak dnes dostanete k východnímu břehu – nemusíte proto dojít až do Litic. Po krátké chvíli jsem vyšla z chatové osady a dál už vedla cesta mezi břehem a osetým polem. Protože momentální stav vody byl asi nejnižší možný, od normálního břehu, který prozrazovaly stromy a rybářská místa pod nimi, to bylo k vodě ještě pořádný kus. Pod břehem byl ještě docela příkrý sráz, místy dokonce kamenitý, až o pár desítek metrů dál se dalo vejít na vyschlé dno přehrady, aniž by se musely překonávat nějaké krkolomné překážky. Mezi oblázky ležely sem tam ulity plovatky bahenní a rozšlapané schránky pravděpodobně škeble rybniční. Podle stop bylo znát, že tudy častěji chodí lidé se psy.

Nedošla jsem až na konec východního břehu (o kus dál už začínala používaná část břehu – nudistická pláž a další místa pro plavce). Vracela jsem se zpátky a ještě jednou si prohlížela prázdný břeh nádrže a poklidně plynoucí hladinu řeky uprostřed údolí. Na protějším západním břehu frčely automobily a autobusy, jednímž z nich jezdívám i já. Až zase pojedu příště, budu přesně vědět, jak to na břehu v dálce vypadá. Po prvních větších deštích hrázný nechá napustit přehradu, její břehy obsadí početní rybáři, vodní ptáci poputují někam jinam, kde budou mít více klidu ke shánění potravy a ke hnízdění a vítr bude dál každodenně čeřit drobné vlnky na hladině. Vše se zkrátka vrátí do obvyklých kolejí a přehrada se bude měnit podle počasí a ročního období.