Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Krajina 40 - Hradiště Radná

7. 5. 2011

Radná

Příležitost se má chytit za pačesy, chytila jsem se jí i já a přisvezla jsem se z Plzně směrem na Radnice – tedy trasou, která je trochu komplikovanější na dopravu vlakem. Ten sem sice jezdí, ale cíl, který jsem chtěla navštívit, je od trati trochu z ruky a musela bych nachodit kilometry navíc. Takhle jsem vyskočila v Břasích z auta a vykročila směrem k Vranovicím. Tímto směrem na pravém břehu Berounky leží hradiště, využívané lidmi z doby bronzové, dále pak prvními Kelty a nakonec i Slovany. Mělo být na vysoké ostrožně mezi dvěma potoky, vlévajícími se do Berounky (Malá Radná a Velká Radná).

Po celkem nezáživné cestě po silnici směrem na Darovou jsem prošla velmi rychle Vranovicemi a na návsi odbočila jiným směrem. Stoupání "polňačkou" nad vsí bylo náročnější na dech, ale za mnou se otevíraly takové pohledy do krajiny, že jsem si dávala odpočívací pauzy naprosto dobrovolně. Vše navíc umocňovala obloha, po které se proháněla těžká dešťová mračna, jen tu a tam dovolující vykouknout ostrému jarnímu sluníčku. Zatím to nevypadalo, že by z některého mraku spadla i nějaká voda, přesto jsem podvědomě přidala do kroku a pospíchala k lesu, který mi měl dělat doprovod až k Berounce.

Překvapilo mě, že lesem vedla docela pěkná zpevněná cesta. Opět jsem si vychutnávala chvíle, kdy jsem byla v lese docela sama, slyšela každý šelest v podrostu, vrzání propletených větví stromů a do toho usilovné zpěvy ptačích samečků, předvádějících se před svými družkami, v tomto čase už pravděpodobně sedících v hnízdech na vejcích. Když už se blížící se hradiště dalo tušit, klid naštěstí jen maličko narušili lesní dělníci, sázející na vykácených pasekách nové jehličnaté dorostence. Přidala jsem do kroku, v lese jsem raději sama. Radná už musela být na dosah ruky.

Potvrdilo se to kousek dál, kde se zničehonic vedle cesty zvedl delší členitý val. Vytušila jsem, že už jsem na místě a trochu jsem zvolnila. Za valem už bylo jasné, že ostrožna po několika desítkách metrů končí a dole už teče Berounka. Prošla jsem si tento výběžek křížem krážem, zkoušela vysledovat, kudy všude valy vedou a jak se tu asi žilo našim dávným předkům. Pokud by tu nestálo tolik stromů, a to si asi tehdy uměli zařídit, výhled museli mít pěkný kousek po proti toku řeky a na celý protější břeh. Z prostoru za hradištěm je chránily 3 příčné valy mezi údolíčky dvou potoků, vlévajících se po stranách do Berounky (podle starších nákresů se zde tehdy řeka jmenovala ještě Mže). Pod akropolí nad ostrožnou už následoval strmý skalní sráz. Směrem do vnitrozemí, venku za posledním valem tehdy měli i pohřebiště. Podle archeologických výzkumů a následných nálezů zde určitě žili lidé z pozdní doby bronzové, pozdní doby halštatské a střední doby hradištní (2. pol. 9. století našeho letopočtu). Říká se, že zde stál i středověký hrádek (odtud místní jméno Starý zámek).

Nakonec to naši předci neměli až tak špatně vymyšlené, Radná na mě působila zvláštním dojmem bezpečí a klidu. Řeka si líně tekla dole, pokud se rozhodla zlobit a vytekla z břehů, i při vysoké hladině stále zůstávala bezpečně dole. Zároveň mohla sloužit jako bezpečná obchodní cesta jak do vnitrozemí, tak na západ proti proudu(v Plzni si bylo možné vybrat a plout dál několika směry). Ale to jsou jen mé spekulace.

Při sestupu dolů pod hradiště se mi na okraji hluboce zařízlé cesty podařilo poprvé v životě pozorovat živého mloka skvrnitého. O několik chvil později se spustil deštík, který po chvíli více zhoustl. Dole u Berounky čeřil poklidnou hladinu a tak trochu mi zkazil závěr cesty, kdy jsem proti toku pospíchala do Darové. Ale i podobné nepříjemné chvíle patří k procházkám po zajímavých místech a já osobně, plná předchozích dojmů, je přijímám od přírody s pokorou.