Krajina 67 - Kostel sv. Petra a Pavla v Mnichově
Kostel sv. Petra a Pavla v Mnichově
Pomyslným centrem hadcové oblasti Slavkovského
lesa je historické město Mnichov. Myslím tím pochopitelně český Mnichov. Jeho historie se počítá už někdy od 12. st., kdy původní osada jménem Einsiedl 
vznikla na poutním místě v blízkosti poustevny a Siardovy kaple. To bylo západně od současného města. R. 1437 byla Mnichovu přiznaná městská privilegia. Při morové epidemii v půlce 16. st. přežilo pouhých 9 obyvatel. Tolik se dá v kostce dozvědět z knih o této oblasti.
Přiznávám, že nebýt lákadla v podobě dvou smírčích křížů, ani by mě do samotného města nic moc netáhlo. Při jejich hledání musíte projít kolem místního kostela a jak jsem zjistila, tato barokní stavba
je natolik pohledná, že by stálo za to všimnout si jí trochu podrobněji.
Na místě součaného kostela stál dřevěný kostel snad už ve 13. st.. V první pol. 14. st. se kostel dočkal přestavby na pokyn jednoho z pánů z Guttštejna a ke konci stejného století je kostel v záznamech již jako farní. Od poč. 17. st. K pravděpodobně už zděnému kostelu přibyla z jižní strany i věž s cibulovou bání, jež nahradila dřevěnou zvonici.
Tragédii nejen pro kostel znamenaly místní boje protestantů a luteránských vojsk v době třicetileté války a následný vpád švédských vojsk, kdy se farní kostel dočkal vydrancování a deklasování na konírnu. V letech 1719 - 1725 opatství v nedaleké Teplé iniciovalo přestavbu kostela do dnešní podoby. Provedl jí stavitel Wolfgang Braunbock z Teplé, v tehdejší době uváděný jako polír u Kryštofa Dienzenhofera při stavbě prelatury a konventu tepelského klášteru v letech 1692 – 1724. Slavný Dienzenhofer vybudoval kostel v 
Pístově, přičemž oba kostely jsou co do krásy naprosto srovnatelné.
Přestože se v naprosté většině případů do kostelů nedostanu, ani bych nechtěla jejich interiér hodnotit, u mnichovského kostela jsme se u dveří kostela ocitly v okamžiku, kdy byly otevřené, takže se dalo nahlédnout přes mříže dovnitř. Na první pohled mě zaujaly fresky na klenbě kostela. Podle literatury vznikly rukou Františka Urbana r. 1905. Nádherné efekty dělají i barevná oválná okna pod klasickými velkými, barokními.
Další zvláštností kostela je i kdysi suchá krypta pod stavbou, kam se pohřbívalo až do r. 1784. Našly se zde nejen rakve, ale i mumifikované mrtvoly. Ve výklenku lze najít dokonce kostnici. Z krypty prý kdysi vedla podzemní chodba
do místní tvrze (dům č. p. 7), dále až tehdejší hrobce božího těla. Další chodba vedla asi do fary. Obě jsou dnes již zasypané. Krypta byla mnoho dlouho přístupná veřejnosti, což odstartovalo zkázu- plesnivění uložených mrtvol. Přispělo k tomu možná i porušení přirozené cirkulace vzduchu v kryptě při opravách.
Ještě se musím zmínit o starém hřbitovu kostela. Jeho kouzlo si dovolím srovnat se starými židovskými hřbitovy, některé náhrobky jsou už hodně zašlé, nebo leží částečně vyvrácené. Nejhodnotnější kusy byly raději přeneseny do kostela, kde je možné si je i dnes prohlédnout.
Více fotografií najdete ve fotogalerii Kostel sv. Petra a Pavla v
Mnichově.
Fotografie:
1. + 2. Kostel sv. Petra a Pavla
3. Loď kostela
4. Hřbitov u kostela
5. Freska na klenbě kostela
6. Detail stavby
7. U kostela
Náhledy fotografií ze složky Kostel sv. Petra a Pavla v Mnichově
