Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Krajina 91 - Kostel sv. Jiří v Horním Slavkově

31. 3. 2015

Kostel sv. Jiří v Horním Slavkově

V naší zemi nenajdete mnoho kostelů, postavených i k případné obraně obyvatel daného města. Já osobně (nemám to nastudované) si matně vzpomínám na jeden někde okolo Loun, ale to už je pěkná řádka let a hlavně mé fotograficko- klasické období. Pevnostní kostel sv. Jiří v Horním Slavkově jsme si s dcerou mohly prohlédnout před nedávnem při cestě z Krásného Jezu přes Háje do Horního Slavkova.

Kostel stojí na okraji městského hřbitova obklopen kamennou zdí, která díky své mohutnosti pomáhala odolávat náporu dobyvatelů a nahrazovala chybějící městské hradby. Nevýhodou kostela bylo asi umístění ve svahu, výhodou zpevnění zdí a ochoz na vysoké věži, protože výhled do okolí na případné blížící se nepřátele musel být slušný. Věže měl kostel původně tři, jedna z nich však byla od počátku díky nestabilnímu podloží problémová a tak není divu, že ji v 18. století nakonec úplně strhli. Ale zpět k počátkům.

Ty sahají snad až někam do 13.st., první písemná zmínka o kostelu je z r. 1380. Založení samotného Slavkova jako osady spadá někam do pol. 14. st., založil ji Slávek z Rýzmburka a vlastně jí dal i jméno (Slávek - Slavkov). Osada díky okolní těžbě stříbra a cínu postupně rostla, až získala městská privilegia. V 16. st. těžba cínu zajistila Slavkovu nebývalý rozkvět, v centru města vyrostla řada honosných domů.

Zhruba v této době kostel sv. Jiří prošel přestavbou, financovanou majitelem panství Janem Pluhem z Rabštejna a získal podobu, ve které ho známe dodnes. Barokní úpravy z pozdější doby byly už jen dílčí a kosmetické. Přestože ve středověku nesměly kostely sloužit k aktivní obraně, slavkovský kostel si ochranné prvky udržel (zesílené zdi, střílny na bocích věží) možná i díky jejich praktickému využití v období husitských válek.

Dnes je kostel nepřístupný veřejnosti (nebo jen s odborným doprovodem). Střecha je naštěstí opravená, hůř na tom jsou vitráže v oknech a pravděpodobně celý interiér. Po kamenném zdivu okolo oken se pne břečťan, ve dveřích jsou zamčené mříže. Na jednom z pilířů sakristie jsem si všimla zajímavosti- malého reliéfu s letopočtem či čtyřmi písmeny. Hřbitov okolo jsem neměla čas projít, zahléda jsem jen honosnou hrobku rodu, který kdysi založil slavkovskou manufakturu na výrobu porcelánu. A přidám ještě jednu zajímavost: prapůvodní výrobna porcelánu ve zdejších končinách vznikla v osadě Háje – ano, v té, ze které jsme s dcerou do Slavkova přišly.

Po cestě na autobusovou zastávku jsme proběhly kolem barokní budovy místního děkanství a kamenné, pozdně gotické zádušní lucerny. Okolí náměstí poznamenalo zbourání části historických domů. Místní muzeum jsme navštívili s rodinou již v létě a jediné, co jsme si nyní nestihly prohlédnout a docela mě to mrzí, je krásný kamenný viadukt, pod kterým rok co rok jezdíme směrem na nedaleké Krásno. Ale to zkusím napravit zase letos v létě.