Smírčí kříže 33 - Lesní kříže u Kladrub
Kladrubské lesní kříže
Moudré přísloví praví, že všechno má svůj čas. Platí to i o drobných památkách, které nenajdete na první pokus. Křížových kamenů a kamenných křížů jsem už viděla docela dost, přesto si asi všechny, které jsem napoprvé nenašla, dokonale pamatuju: jeden v Radomyšli u Strakonic, jeden „lesní“ u Kozičkova Mlýna v blízkosti Rabštejna, další u Kamenného Újezda západně od Plzně, „lesní“ u Šipína nedaleko Konstantinových Lázní a nakonec dva z lesa za kladrubským klášterem. Jak vidíte, jsou to převážně kameny, ukryté v lesním porostu. Tam musíte jít buď najisto a držet se rad někoho, kdo zde byl před vámi, nebo se spolehnout na štěstí při hledání a počítat s tím, že se kladného výsledku třeba nakonec nedočkáte.
Z podobných pohnutek jsem se vrátila ke klášteru v Kladrubech. Chtěla jsem se znovu po letech podívat na Santiniho kostel sv. Anny, a pak zajít za Kladruby znovu se podívat po dvou lesních kamenech. Tentokrát jsem měla více šancí, na keřích ještě nebylo listí a dopředu jsem se připravila i co se týče pravděpodobné polohy obou kamenů.
Už samotná cesta od kláštera k dálničnímu mostu za městečkem mě docela potěšila, trefili jsme se do doby, kdy kvetou jaterníky. Ty v nejrůznějších podobách lemovaly cestu až k Úhlavě. Dál už cesta kopírovala vodní tok, míjeli jsme polorozpadlý Petrův mlýn, prošli pod dálnicí a zde už bylo třeba trochu zbystřit. Tam někde dál v lese měly stát nedaleko od sebe oba kameny. Hledali jsme ve třech, aby byla větší pravděpodobnost kameny objevit, hledání ztěžoval špatně prostupný terén, poznamenaný pravděpodobně nějakou nedávnou vichřicí. Prolézání vývratů začalo po chvíli unavovat, naštěstí Jirka našel první křížový kámen, což nás povzbudilo v hledání i toho druhého.
První kámen s vytesaným křížem, složeným z malých kosočtverců a obyčejným křížkem na druhé straně očividně nestál na původním místě, jeho poloha byla tak nějak nepřirozená, což navíc umocňovaly povalené kmeny a zpřelámané větve okolo. Zmiňuje se o tom i kniha o smírčích křížích, umístění kamene bylo původně jiné (kde, to kniha neuvádí). Věděli jsme, že druhý kříž by neměl být daleko, hledali jsme tedy usilovně dál, ale bohužel bez úspěchu. Dva z nás už hledání vzdali a vraceli se zpět k řece, já jsem se pokusila ještě naposledy projít místa, kde by kříž mohl být. Pokud to nevyjde ani teď, už sem znova nepůjdu. Došla jsem až do míst, kde jsem se chtěla otočit a vrátit se zpátky – jako tehdy před 7 lety. A znáte to, když už se o něco přestanete usilovně snažit, tak to nakonec vyjde. Vyšlo to i nyní, malý kamenný křížek stál pod vzrostlými smrky mírně nakloněný na stranu, přesně tak, jak byl vypodobněný v publikaci o křížích. Kámen byl otesán do zdobného tvaru, vpředu se rýsovala nějaká nezřetelná písmena a číslice. Zavolala jsem ostatní, aby se také podívali na to, co jsme tak dlouho hledali. Doma jsem si pak v klidu přečetla, že křížek je vlastně přes 200 let starým památníčkem na smrt kladrubského purkmistra Willingera, kterého zde ranila mrtvice. Další hledací dobrodružství jsem měla za sebou, tentokrát bylo náročnější, ale vše složité bylo zapomenuto díky zadostiučinění, že jsme opět nehledali marně.
Fotografie:
1. Jaterník podléška
2. Polorozpadlý Petrův mlýn
3. Dálniční most
4. + 5. Křížový kámen u Kladrub
6. + 7. kamenný kříž u Kladrub
Náhledy fotografií ze složky Kladruby - lesní kříže