Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Smírčí kříže 7 -Strážiště - Řemešín - Žebnice - Plasy

28. 1. 2008

Strážiště – Řemešín – Žebnice – Plasy

Obrazek Tato cesta vlastně začala už v Mladoticích, lépe řečeno za Mladoticemi v chatové osadě, kde je zastávka vlaku Plzeň – Žatec. Odtud jsem se chtěla dostat do nedalekého Strážiště, kde jsem očekávala první kamenný kříž. Znamenalo to jít nějakou dobu v blízkosti řeky Střely po úzké stezce Obrazek mezi vodou a chatami. Chaty stály na skalnatém podloží a skaliska se také občas objevovala v prolukách mezi chatkami. Jarní příroda se probouzela, zahlédla jsem několik druhů jarních rostlin, připravených ke kvetení. Majitelé zdejších chatiček si nemohli vybrat romantičtější prostředí pro pobyt na čerstvém vzduchu. O kus dál, v místě, kde řeka uhýbala ve velkém meandru, pokračovala cesta lesem až k rozcestí, kde bylo nutné vydat se po obtížně Obrazek schůdné, strmé, kamenité stezce až na kopec, kde už jsem očekávala obec Strážiště.

Před vsí měl totiž u cesty stát zajímavý opracovaný kámen s římským křížem. Nedalo moc práce ho v dosud bezlisté vegetaci najít. Mírně nakloněný pískovcový kámen nesl kromě nátěrem zvýrazněného reliéfu kříže zbytky německého Obrazek nápisu z roku 1835. Podle něj kámen stojí na místě, kde spadl ze stráně rejtar Johannes Kühler stár 52 let, když doručoval poselství. Ani se tomu nedivím, cesta k obci je skutečně těžko schůdná pro pěšího člověka, natož pro unaveného koně.

Kousek dál už byl na vrcholu kopce vidět velice malebný kostel sv.Martina ze druhé poloviny 13.století. Na sluncem zalité stráni svítily jeho bílé zdi a červené střechy věží. Naplánovaná trasa pokračovala na východ k obci Řemešín. Za železničním Obrazek viaduktem bylo třeba překonat nečekanou překážku v podobě obrovské louže vody, která zde zůstala po předchozích deštích. Naštěstí si stačilo najít hůl a s její pomocí po mělčinách přejít na druhou stranu. Před samotným Řemešínem stál u ohrady pro dobytek další kámen v podobném stylu jako ten ze Strážiště. Rozdílný byl jen reliéf tlapatého kříže na golgotském oblouku a letopočet 1872.

Stačilo pak projít nevelkou obec Řemešín a vydat se po turistické značce lesem k obci Žebnice. Obrazek Znamenalo to překročit zarostlou nepoužívanou železniční trať z Mladotic do Kralovic a hustým lesem sledovat pečlivě trasu až k civilizaci. Lesním průsekem po rozbahněné široké cestě jsem došla do Žebnic a začala hledat stélu, o které psala kniha o kamenných křížích. Měla být zazděná do zdi nějaké místní stodoly, ale když neznáte číslo domu, ke kterému patří…Nezbylo, než se optat místních, a tak jsem se na druhý pokus dozvěděla přibližnou polohu zazděného kamene. Stéla byla podobného druhu jako ta z Nového dvora či ze Žihle, nesla na sobě reliéf berličkového kříže a skutečně ji použili do obvodového zdiva hospodářského stavení, naštěstí bez omítky a na dohled od plotu zahrady.

Cestou zpět k hlavní silnici přes Žebnice Obrazek jsem ještě okoukla místní kostel sv.Jakuba většího z 1.pol.14.století a už jsem přemýšlela, kudy k poslednímu kameni. Měl by stát v blízkosti dřevěného kříže a kamenného pomníčku na rozcestí silnic kousek za vsí. Našla jsem ho poměrně snadno a není divu – byla to ohromná slepencová stéla (1metr v průměru) s reliéfem kříže v kruhu. Kniha píše, že je to určitě největší stéla v republice a možná i největší v Evropě.

K místu, kde je stéla zčásti zasazená do půdy se váže pověst o zastřelení myslivce náhodným výstřelem. Fotilo se špatně, protože vzhledem k odpolední hodině padal na stélu stín z dřevěného kříže (naštěstí úzký), ale s tím člověk nic nenadělá.

Poslední úsek cesty vedl lesem podél silnice do Plas. I když jsem v Plasích nebyla poprvé, netušila jsem, že zde není Obrazek jen kaple u konventu plaského kláštera, ale i gotický kostel sv.Václava na severním okraji města. Cesta se chýlila ke konci, zbývalo chytit nějaký spoj zpátky domů a přemýšlet, kam za kamennými kříži příště.