Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Hodovíz – Manětín

V obci Hodovíz v bývalém okrese Plzeň – sever jsem už jednou za kamennými kříži byla, kdo však moje zápisky z cest čte pozorně, ví , že jsem si naposledy nestihla prohlédnout všechny kameny, které se v katastru obce nacházejí. Bohužel nezbývá, než se přizpůsobit autobusové dopravě, která zdejší kraje brázdí jen velmi sporadicky. Proto se dalo čekat, že se do už známých míst vrátím ještě jednou, abych dokonala, co jsem posledně nestihla.

Počasí nebylo o mnoho lepší, než v prvním případu, nejen, že ležel všude sníh, ale tentokrát se i občas doplňoval z těžkých mračen, která visela na obloze. Já však nemám ráda nedokončenou práci, takže jsem druhou výpravu nechtěla dlouho odkládat. Vystoupila jsem na místní autobusové zastávce a rovnou jsem se vydala směrem k lesu, kde jsem ve zdi kamenného můstku přes místní potok nalezla první kříž. Když dopředu víte, kde hledat, jde vše snadno. Více obtíží jsem očekávala při hledání posledního hodovízského kříže. Měl být umístěný někde ve strmé stráni asi o půl kilometru dál. Poznávacím bodem měla být rozeklaná borovice poblíž kříže. Přestože jsem se obávala určitého zdržení hledáním kamene v lesním porostu, nakonec jsem ho našla na první pokus. Zachovalý kamenný kříž působil zánovním dojmem, jeho umístění napovídalo nějakou tragédii na zdejším skalnatém ostrohu. Ale to jsem se jen domýšlela. Dále k Manětínu se dalo asi jít polními cestami, aniž bych se musela vracet k Hodovízu, ale vzhledem k několikacentimetrové vrstvě sněhu všude okolo jsem raději zvolila delší, ale bezpečnější cestu zpět do obce a po trase zdejšího autobusového spoje pochodovala na jeho konečnou zastávku v blízkosti manětínského náměstí. Dobře jsem věděla, že nedaleko další vesnice jménem Česká Doubravice stojí další dva smírčí kameny, vzhledem k omezenému času jsem je opět musela“vypustit“ a jejich hledání odložit zase na někdy jindy.

V blízkosti lesní cesty v chatové osadě u Manětína měl na jedné zahrádce stát jeden kámen, který sem byl přenesený od vesnice Štichovice. Skutečně zde stál, byl nevysoký a měl na sobě vytesaný tlapatý kříž. Kousek od něj byl další kámen, pravděpodobně mezník, bez kterého se majitel asi opět nemohl obejít. Oba kameny tvořily dekoraci na skalce u chaty. Asi pořád lepší, než aby skončily v základech nějaké stavby.

Zbývalo dojít kolem hřbitovního kostela sv.Barbory až na manětínské náměstí, vedle nehož stojí za kostelem Narození Jana Křtitele další tři kamenné kříže, svezené sem do bezpečí z blízkého okolí. Jedním kamenem byla kruhová stéla o průměru necelého třičtvrtě metru s reliéfem berličkového kříže, dva další kameny nesly na sobě tlapatý kříž. Do odjezdu autobusu to ještě nějakou dobu trvalo, stihla jsem si ještě prohlédnout množství soch světců okolo náměstí a nakouknout do parku místního zámku.

Manětín není od Plzně úplně nejblíž, autobusem se sem jede asi hodinu, je to však tak historicky bohaté město, že jeho prohlídka za tu námahu určitě stojí. Nic na tom nemění fakt, že dnes už leží mimo hlavní obchodní cesty, díky kterým mělo město v minulosti pro zdejší kraj veliký význam. Velké množství historických památek bude lákat k dalším návštěvám i do budoucna.

Fotografie:

1. Kamenný kříž pod mostkem u Hodovízu

2.-3. Smírčí kámen na stráni u Hodovízu

4.-5. Kamenný kříž a mezník na zahrádce chatky u Manětína

6. Manětínský kostel sv.Barbory

7.-8. Kamenné artefakty v Manětíně

9. Smírčí kameny za kostelem Narození Jana Křtitele v Manětíně