Sukulenty, výlety, příroda SUCCULENTS, TRIPS, NATURE

Smírčí kříže 9 - Oráčov - Václavy - Senomaty

18. 2. 2008

Oráčov – Václavy – Senomaty

Moje výpravy za smírčími kříži směřovaly do Obrazek větších a větších vzdáleností od domova, podle toho, jak rostla moje zvědavost, jak vypadají kříže jinde, než v oblasti okolo Plzně. Znamenalo to delší přesuny většinou po železnici a delší trasy, abych viděla co nejvíce křížů té které oblasti.

Jedna z podobných celodenních výprav vedla na Rakovnicko a chtěla jsem při ní ujít kolem 20 kilometrů přes několik vesnic až k samotnému Rakovníku.

Obrazek Vystoupila jsem na zastávce ve vesnici Oráčov. Prohlédla jsem si dva místní kostely, hlavně ten původně gotický sv.Jakuba Většího. O místním kamenném kříži jsem věděla jen to, že naproti domu čp.104 u božích muk, což ve vesnici bez pojmenování ulic a kde jste poprvé, není příliš informací. Naštěstí se ukázalo, že Oráčov není až tolik rozlehlý, takže jsem bez většího Obrazek hledání kamenný kříž brzy našla v těsné blízkosti silnice, procházející obcí. Z vysoké trávy vykukoval hodně poškozený kříž s téměž neznatelnými rameny. Důlek, který měl mít dole na těle, nebyl na první pohled vůbec vidět a mohla jsem si na něj sáhnout až po rozhrnutí porostu okolo.

Z Oráčova jsem zamířila lesní cestou k obci Soseň, kde jsem chtěla vidět na vlastní oči Boží kámen. Ale o tom jsem už psala jinde. Obrazek Ze Sosně vedla cesta lesem do obce Kletečná, a pak už se šlo dlouho do kopce k Václavům – vsi, v jejíž blízkosti měly stát další dva kříže. Cestou nešlo odolat spoustě borůvek v lese, později třešním u cesty a než bys řekl švec, zahlédla jsem v dálce Václavy. Kousek před nimi měly stát kousek od sebe 2 nádherné kamenné kříže se zaoblenými rameny. Mám dojem, že jsem někde četla, že tu snad v minulosti stál ještě kříž třetí a všechny dohromady měly souviset se smrtí třech bratrů. Kameny z Obrazek hrubého pískovce vypadaly ve světle odpoledního slunce nádherně, takže jsem se chvilku zdržela, než jsem pokračovala přes les a polní cestou dál k další vsi Šanov, kde jsem se chtěla podívat na jeden z nejstarších zachovalých náhrobních křížů na místním hřbitově. Našla jsem ho rychle, stál u hřbitovní zdi a nesl na sobě jméno a letopočet 1776.

Do odjezdu zpátečního vlaku už moc času nezbývalo, musela jsem tedy trochu pospíšit k další Obrazek vsi Senomaty a pak dál k Rakovníku. Bylo nádherné, teplé, letní odpoledne a docela mě mrzelo, že jsem si nevzala s sebou spacák, protože by se dalo bez problémů přespat někde pod širákem a druhý den pokračovat prohlídkou zdejšího nádherného kraje. Takhle jsem musela spěchat dál bez zastávky na poslední spoj domů.

V Senomatech jsem prošla kolem prvního kostela sv.Vavřince z počátku 13.století, vedle kterého stála zajímavá dřevěná zvonice ze století Obrazek osmnáctého. V rychlosti jsem ještě zašla okouknout druhý místní kostel – tentokrát hřbitovní ze 16.století, zasvěcený sv.Štěpánovi. Naštěstí poslední kamenný kříž v Senomatech jsem zahlédla na chodníku u hlavní silnice, nemusel se tedy hledat. Tento mohutný kříž s hlavou do klínu měl mít na na sobě obrys meče, ten se však ztratil pod několikerými nánosy barvy. Poslední nános určitě nebyl záměrný, někdo prostě kříž Obrazek pocákal tmavou barvou, pravděpodobně při natírání plotu nebo vrat v těsné blízkosti..

Do Rakovníku už to bylo jen kousek, našla jsem rychle nádraží a jako vždy hodně unavená, přesto nabitá dojmy a energií nasedla do lokálky, směřující k západu. I tato jízda měla své kouzlo, protože jsem si Obrazek mohla prohlédnou místa, kterými jsem dnes procházela, osvětlená sluncem nízko nad západním obzorem. Shrnu to jediným slovem – nádhera.