Rostliny - Apocynaceae
Apocynaceae
Tato fotogalerie je nadepsána rovnou názvem čeledi z jednoduchého důvodu. Rostliny této čeledi nesbírám systematicky, spíš jen náhodně, když se mi některý druh líbí. V nedávné době došlo k přiřazení bývalé čeledi Asclepiadaceae (stapeliovité) do čeledi Apocynaceae (toješťovité). V hojnějším počtu jsou zastoupené jen rostliny rodů Brachystelma, Cynanchum, Pseudolithos, Trichocaulon, Pachypodium a do budoucna trochu pošilhávám po rodech Caralluma a Rhytidocaulon. Proč, na to se mě neptejte, prostě se mi líbí a navíc z valné části nejsou příliš vzrůstné. Velmi zajímavou skupinkou této čeledi je rod Dischidia, který však potřebuje k růstu větší vlhko, než mu můžeme poskytnout v prostoru s dalšími sukulenty.
Na fotogalerii dávám fotografie druhů, u kterých mohu ukázat i květ, který je často hlavním poznávacím znakem jednotlivých 
druhů. Ne vždy se dá věřit tomu, co je uvedeno na jmenovce rostlin, které si někde nakoupíte. Je tedy spolehlivější porovnat rostlinu v květu s dostupnými fotografiemi v literatuře a na webových stránkách specialistů na Ascleps, jak se jim lidově říká. Někteří pěstitelé se stapeliovitým vyhýbají pro nepříjemný hnilobný zápach květů, imitujících nejen vůní, ale i vzhledem rozkládající se maso. Rostliny se tak snaží nalákat své přirozené opylovače – mouchy a mušky. To nám však v našem otevřeném polykarbonátovém tunelu naprosto nevadí, od jara do podzimu jsou kytky na čerstvém vzduchu, takže pach většinou nijak neobtěžuje. Tím, že nemáme stapeliovitých mnoho, málokdy se sejdou květy na různých druzích a nemůže tedy dojít k nežádoucímu mezidruhovému opylení.
Jako první „Ascleps“ přišla do mé sbírky Stapelia grandiflora. Dostala jsem ji jako řízek od paní, která kdysi uklízela v mé kanceláři. Nevěděla vůbec, jak se kytka jmenuje, jen mě varovala před zápachem velkých květů. Ani já tehdy netušila, že se jedná o S.grandiflora, přeci jen to byl první rok, kdy jsem začala pěstovat kaktusy a sukulenty. Smrdutku jsem si určila až mnohem později, kdy mi začalo záležet na jménech mých rostlin. Do té doby bylo pro mě nejdůležitější, že se podobné rostliny nemusely příliš zalévat. Tahle stapélie přežila až dodnes, kvete každoročně naprosto vytrvale celé léto, zvlášť od té doby, co jsem ji přestala trápit na okně a dostala se spolu se svými příbuznými do foliovníku a poté do polykarbonátovníku. Poslední roky občas sklízím i semena, která jsem na zkoušku i jednou vysela. Jsou klíčivá a vyrostla z nich zase typická S.grandiflora.
Dnes už raději dávám přednost rostlinám s ověřeným původem, ale jen díky prvním zdánlivě bezejmenným sukulentům jsem se alespoň trochu naučila, jak s nimi zacházet, aniž bych je přehnaně trápila, což zrovna rostliny z bývalé čeledi Asclepiadaceae dokazují v dospělém věku obdivovanými i haněnými zapáchajícími květy.
Fotografie: První ze stapeliovitých v mé sbírce - Stapelia grandiflora
Náhledy fotografií ze složky Ceropegia
