Průpovídky 10 - Minibar u Jonáše
Minibar u Jonáše
Mělo by spíše být minibar u velryby, ale tím bych si pěkně naběhla na smeč. Tak tedy pěkně od začátku...
Máte- li plenkám odrostlé děti, asi s nimi také čas od času zavítáte do nějaké restaurace, na oběd, na večeři, na limonádu. Nejinak to bylo s námi. Při jedné sukulentářské akci večer u piva probíhaly ty nejzajímavější debaty. Jednalo se naštěstí o restauraci nekuřáckou, nikdo se zde (zatím, nevím jak po našem odchodu) neopíjel, všichni byli decentní a přátelští. Růžajda trvala na limonádě a také ji s tatínkem u baru dostala, byla sice předražená, ale co bychom pro ni neudělali.
Řeči se vedly, probíraly se sukulenty celého stvěta, sbírky, nešťastný způsob tohoto jara a malá se nudila. Rozptýlení ve formě písničky na přání od lokálního postaršího entertaimenta (znovuoprášené Holky z naší školky) vydželo jen chvíli, další děti nikde a tak se Růžajda zaměřila na mě. Když jí omrzely pusinky všeho druhu – má akorát pusinkovací období- spustila se částečně pod stůl a přitulila se mi k břichu. „Mami, ty to máš takový měkoučký, jako polštářek“ prohlásila nejříve. Pak chvilku ztichla a pronesla větu, na kterou nezapomenu: „Máš takový minibar v břiše, sedí tam takoví prťaví pánové a dávají si malé panáčky...“.
Je znát, že představivost Růžajdy nezná mezí. I když občas mívám v břiše všelijak, vždy jsem myslela anatomicky na své vnitřnosti. Nikdy by mě nenapadlo, že se dá situace v mých útrobách vylíčit takto imaginárně. Velryba měla v bříše Jonáše, já malé panáčky... Ještě větším překvapením pro mě bylo, že si malá šibalka dobře všimla, že mi přítomní pánové i přes mé vehementní protesty postupně objednali pár malých panáků „jasoně“ (nejmenovaný hořký alkohol s citrusovou příchutí – jeden z mála tvrdých alkoholů, které snáším a v tomto případě mi i chutná). Nepodceňujte nevinné a zároveň krutě pozorné oči našich malých hadimršků! 
