Průpovídky 16 - Volební zaplent
Volební zaplent
Je čtvrtek, den před volbami a my dvě s dcerou se vracíme domů. Ze schránky na nás vypadnou modré obálky s volebními lístky. „Co to je?“ padne očekávaná zvídavá otázka Růžajdy. „Volební lístky, zítra jsou volby“ odpovídám lakonicky. „A co to jsou volby?“ doplňuje si informace malá. „To přijdeš do takové místnosti, dostaneš obálku a dáš do ní hlasovací lístek. Jestli chceš, můžeš tam jít s námi a podívat se. Jen za plentu budu muset jít sama“ vysvětluji co nejjednodušeji. „A co je to zaplent?“ padne zásadní vážně míněná otázka. Poté, co se přestanu smát, začnu líčit, jak to ve volební místnosti vypadá.„A můžu volit taky?“ zkouší to dál Růžajda. „Hmm, tak za 10 let, až ti bude 18“ zklamu její nadšení. „Ach jo, to je nespravedlivý“ zakončí debatu malá.
Po příchodu domů předává malá obálku s lístky o hodně staršímu bráchovi. Já mu mezitím vyprávím o naší předchozí debatě. „A víš proč se volí až od osmnácti? Aby tomu už lidi rozuměli a správně zvolili ty, co nám budou vládnout“ vysvětluje syn. „ Oni nám totiž budou vymýšlet nové zákony“ přidávám se já. „A co když někdo vymyslí zákon, že se nikdo nesmí dívat na televizi?“ přemýšlí nahlas malá a upřímně se zhrozí. Na to už se nedá nic odpovědět, jen mě pobaví, jaké priority osmileté dítě prosazuje.
Celá tato veselá debata vnesla do mého slovníku nový terminus technicus. Zaplent je tak kouzelné slovo, že si ho s dovolením půjčím a budu střídmě tu a tam používat. Až zítra či pozítří půjdete do volebních místností, vzpomeňte si na tuto debatu, až navštívíte zaplent. Kdysi kdosi prohlásil, že máme takovou vládu, jakou si zasloužíme. Já to primitivně zjednoduším: budeme mít takovou vládu, jakou si zvolíme, tedy alespoň většina z nás.
