Průpovídky 19 - Černý revizor
Černý revizor
"Mami, kde se vždycky v tramvaji bere ten pan průvodčí, nebo jak se tomu říká? Přece u pana řidiče v kabině není a s náma taky ve vozu nejede" položila mi Růžajda zvídavou otázku poté, co jsem pro ní na poslední chvíli rychle vyjela v tramvaji lístek. Musela jsem se usmát, protože by mě nikdy nenapadlo, že nezná proces, který my dospěláci máme dobře napozorovaný. Ruku na srdce, kdo z vás už někdy z nouze či zapomnětlivosti nejel alespoň jednou v životě načerno? A vemte na to jed, že na toto vaše jediné zaškobrtnutí číhá onen zákeřný revizor, který většinou i s kolegou (aby mu nebylo smutno) nastoupí předními a zadními dveřmi a po cvaknutí kontrolního lístku začne nahánět nic netušící pasažéry směrem do středu vozu, takže není úniku. Takto jsem to vysvětlila Růžajdě. Zarazila mě jakási posvátná hrůza, která se jí objevila v očích.
Vše jsem pochopila, když jsem malou požádala, jestli by mi revizora nenakreslila. Na žádosti podobného druhu Růžajda vždy reaguje vykrucováním, takže výsledek se vždy dostavuje až později pod vidinou nějaké sladké odměny. Tentokrát malá myslela, že na mě vyzraje, odběhla a po chvíli přinesla doslova černého revizora. Myslela si, že budu běsnit, co to je za hrůzu, ale mně se to líbilo. Ne chudák pasažér je černý, ale ten, kdo na něj číhá ve dvojici na předposlední zastávce a využívá každého, byť třeba nechtěného zaškobrtnutí chudáka pasažéra. Vím, že přeháním a omlouvám se tímto revizorům, každý se musí nějak živit. Navíc o sobě mohu prohlásit, že mám v 99% procentech čisté svědomí a to jedno poslední si nechávám na zřídkavé okamžiky, kdy díky skleróze zapomenu včas "cvaknout" lístek. Obávám se však, že v očích malé školačky je barva pro revizora naprosto jasná.
P.S.: Ani ne měsíc po napsání této průpovídky došlo i na mě a zmíněné 1%, zapomněla jsem Růžajdě “vyjet” lístek z cardmanu a byla o 300 Kč lehčí. Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp 
...
