Průpovídky 20 - Rarášek za stromem
Rarášek za stromem
“Mami, buď potichu, ať narušíme raráška" pronesla Růžajda v okamžiku, kdy jsme procházely hlubokým lesem uprostřed Slavkovského lesa. Hledaly jsme zde jakési kamennné řady, široko daleko nebylo ani živáčka, jen čerstvý vítr hýbal větvemi urostlých smrků okolo cesty. Pokud někdo miluje samotu, nenašel by lepší a hlavně krásnější místo. Vůbec bych se nedivila, kdyby zrovna tady pohádkový rarášek za silným kmenem smrku opravdu stál.
Na oko dělám nechápavou: "Jaký rarášek?""Ten, co kontroluje, jestli lidi v lese nezlobí" šeptala s nefalšovaným respektem v očích. "Kdyby někdo zlobil, tak ho rarášek potrestá" dodala malá.
Zamyslela jsem se nad tím, jaké by to bylo, kdyby opravdu naše počínání v přírodě bylo neustále sledované bdělýma očima nějaké vyšší moci, která by každou lumpárnu spravedlivě potrestala. Les by byl rázem útulný, čisťounký a přívětivý. Příliš hluční návštěvníci by dostali náplast na pusu, nepořádným lidem by se odhozené odpadky vracely zpět do batohů a poničené rostliny by se narovnávaly a ovíjely kolem nohou. Trochu "schíza", ale spravedlivá a snad i poučná.
Uznávám, že je to mírně dětinská představa. Ale až na procházce v lese dopijete petku s vodou, nebude se vám chtít vracet ji prázdnou do batohu a napřáhnete se k hodu do křoví, vzpomeňte si na bdělého raráška za stromem, mohl by se vám krutě pomstít, proměnit vás v podobnou použitou lahev a nechat vás několik století ležet zarostlé v mechu a kapradí. To by bylo času na zpytování svědomí...
