Průpovídky 28 - Tady něco smrdí
Tady něco smrdí...
Chcete, aby se za vámi otočil celý autobus? Pak stačí, aby vaše dítě při jízdě linkovým spojem rozverným zvučným hlasem proneslo: "Tady něco smrdí. Mami, nebyla jsi to ty?" Můžete si být jistí, že se na vás nepodívají jen bezelstné oči osmiletého dítěte, ale i 30 párů zvědavých či škodolibých očí dospělých. Každý je rád, že se tato "prekérka" nepřihodila jemu. Vy jen s jistotou víte, že jste v tom nevinně a vaše dítě ještě nedospělo do stádia, kdy ví, že nejsnáz od sebe odvrátí podezření útokem na ostatní. Pokud se ozvete, že vy v nelibém zápachu nemáte prsty, zákonitě padne podezření na lidi v nejbližším okolí.
Zachránili mě šneci. Růžajda si s dětskou naivitou nesla domů živé tvory: hlemýždě a páskovku v průhledné krabičce od salátu. “Nesmíš otvírat tu krabičku se šnekama, mají to tam zapařený a pak to smrdí” odvrátila jsem s odřenýma ušima ostudu. Malá se podívala na nevinné pachatele a už už chtěla namítnout, že nic neotevírala. Zachránila jsem to známým umlčovacím gestem a doufala jsem, že se nezeptá, proč má už mlčet.
Já jsem zatím tušila kde je pravda. Čalouněné sedačky v autobuse musí přežít kdejakou lidskou pohromu a když nevyčištěné uschnou a člověk je svým pozadím zahřeje, o nelibé aroma je postaráno. Kdybych o tom začala před nevinnou Růžajdou mluvit, už slyším ty doplňovací otázky, na které se před zvědavými kolemsedícími špatně odpovídá: “A proč se občas někdo počůrá? A proč se bezdomovci nemyjí? A proč ten autobus nevyčistí?”. Zkrátka se mi vždy uleví, když přijede autobus se sedačkami z plastu, ale bohužel jich zatím moc není. Vůbec mi nevadí, že nejsou tak pohodlné, hlavní je, že nesmrdí. Zatím...