Průpovídky 29 - Pokročilý věk
Pokročilý věk
Dalo se to čekat – muselo to zákonitě přijít. „Proč maj všichni mladý tatínky a jen já starýho?“ pronesla nedávno Růžajda. „A maminku máš taky starou, co?“ reaguju na její povzdech. „Ne, ty si zatím v pořádku. Ale brzo budeš taky stará“ odvětila krutě upřímně malá.
Vždy jsem si myslela, že malá neuvažuje jako další děti se staršími rodiči. Zrovna nenávno jsem někde četla o pocitech dětí, které mají tu smůlu/štěstí mít rodiče staršího věku. Pravdou je, že i mě tu a tam v obchodech osloví jako babičku (technicky by to bylo možné), buď v tom prodavačky nechám, nebo s úsměvem namítnu něco ve smyslu rození dětí v pokročilejším věku.
Mít starší rodiče musí být docela hendikep, už si vemte jen muziku, kterou posloucháme, knížky, které čteme, filmy, na které koukáme, koníčky, které máme... Prostě je přeskočená celá jedna generace, která je svými zálibami dětem asi blíž, umí si s nimi líp a snáz hrát. Trošku to napravují mí synové, kteří už jsou v dospělém věku a přeci jen malé poradí s některými věcmi, s kterými si my starší nevíme rady. Navíc už možná máme míň existenčních starostí, což je zase vykoupené více starostmi fyzickými.
Další výhodou nás starších zase je, že máme v řadě věcí nadhled a umíme o nich otevřeně mluvit.
Těžko říct, zda se s tím jednou malá, až bude velká, smíří a nám rodičům odpustí, že jsme nebyli jako rodiče naprosté většíny jejích spolužáků a kamarádů.
